V Česku vás léta na tratích dlouhého triatlonu nikdo neporazil. Jak berete pozici zajíce, jehož nahánějí?
Platí to osmnáct let a už jsem si zvykl. Jasně, je tam tlak, ale ustál jsem ho, a nemůžu jít na start s tím, že mě někdo rozseká. To bych se napůl porazil sám.
Kdo bude v Otrokovicích vaším největším konkurentem?
Taková patnáctka kluků může pomýšlet na vítězství, pokud se jim extrémně zadaří. Merva se z Afriky kvalifikoval na Havaj, šanci mají Krpec, Jílek, Cogan, Vrábel, Patinský a to jsem ještě na někoho určitě zapomněl.
Zatímco v předešlých ročnících jste závodili v úmorných vedrech, teď slibuje předpověď teploty lehce nad 20 stupňů Celsia. Jste rád?
Je mi to jedno. Kdybych se zaobíral počasím, jenom by mě to oslabovalo. Vyhrál jsem závody v mrazu, dešti i tropech.
Ale pro překonání rekordu jsou to výhodnější podmínky, ne?
Při rekordu nezáleží tolik na teplotě jako na větru, který dokáže velmi znepříjemnit kolo i běh. Letos navíc přibyl nepříjemný cyklistický úsek před Kroměříží. Důležitý je také vývoj závodu. Když cítím, že jsem si vytvořil dostatečný náskok, nemám potřebu honit čas, zvláště když mě pak čekají tři železňáky ve třech týdnech. Mým primárním cílem není překonat rekord, ale pokud by mi ho někdo vzal, přehodnotil bych to.
Vyvíjí se sezona podle vašich předpokladů?
Neobhájil jsem vítězství na Isramanovi, ale byl jsem oslabený horečkou. Rozbíhal jsem se pomaleji, ale na Novém Zélandu i v Austrálii jsem byl zase do desítky.
