Tým se nerozpadá, má velkou budoucnost

H e i s t (Od našich zvláštních zpravodajů) - Porážky na velkých turnajích přinášejí otřesy. Mění se trenéři a na scénu vstupují noví hráči. Nic takového se ale nechystá v národním mužstvu. Jozef Chovanec bude nadále koučem, smlouvu má až do mistrovství světa 2002, které pořádají Japonsko s Koreou. Z hráčů ohlásil odchod jen kapitán Jiří Němec. "Nevěřte tomu, on se časem vrátí," přesvědčuje útočník Pavel Kuka. "Bude mu smutno, radši pojede za nároďákem, než aby honil kondici s vlčáky v Schalke." Ať s Jiřím Němcem, nebo bez něj, mužstvo by mělo pokračovat dál. Zůstává víra, že má před sebou ještě velkou budoucnost. Nehledě na vyřazení z Eura. "Stali jsme se poraženými, můžeme být zklamaní, ale nezklamali jsme. Mužstvo má čisté svědomí," prohlásil jedenatřicetiletý Kuka, po Němcovi druhý nejzkušenější reprezentant. Od začátku devadesátých let pamatuje čtyři trenéry: Máčalu, Ježka, Uhrina a Chovance. Zažil úspěchy i pády. Může srovnávat. "Současné mužstvo má velkou zbraň: vnitřní sílu od slavné kvalifikace na minulé Euro v Anglii. Proto se nemůže rozpadnout. Tohle není krize. Možná až v příští kvalifikaci třeba nebudeme na postup, přijde tlak. To bude pravá zkouška." Už jednou se mužstvo rozsypávalo. V éře příliš demokratického trenéra Milana Máčaly po světovém šampionátu v Itálii 1990. Otevřely se hranice, hráči se rozprchli do ciziny, národnímu týmu se přestalo dařit. Trenér měl konflikty s hráči, například se Skuhravým nebo Bílkem. Někteří odmítali reprezentovat. Nemůže teď po neúspěchu přijít něco podobného? Neřeknou si evropská esa Nedvěd, Berger a další, že už nemají zapotřebí reprezentovat? Vždyť se po Evropě najdou hvězdy, které odmítají hrát v národním mužstvu: Němec Effenberg, Belgičan Scifo nebo Švéd Zetterberg. "Tohle by udělal jen hlupák. Hráči cítí, že by to bylo jen gesto, kterému by se ostatní smáli," říká Kuka. "Za Máčaly to bylo jiné. Každý hráč skočil ze starého režimu do ciziny, to byla ohromná změna. Fotbalisté si možná mysleli, že nad ně není, nepřipadalo nám nic zvláštního, že reprezentujeme. Dnes to vnímáme úplně jinak." Skvělé generaci Nedvěda, Bergra, Šmicra, Poborského, Bejbla, Kollera a spol. je šestadvacet až osmadvacet let. Jsou na vrcholu. Mužstvo má budoucnost a záruku v trenéru Chovancovi. Provází ho pověst diplomata, který dokáže všechny sjednotit. Právě on přitáhl zpět do mužstva Bergra, který už odmítal hrát pod minulým trenérem Uhrinem. "Hraje velkou roli, protože má přirozený respekt. Všichni ho berou," tvrdí Kuka. Ani on nevyhlásil konec s reprezentací. "Myslím, že tohle mužstvo nepotřebuje žádné převratné změny. To udělali Němci a podívejte se, kde jsou. Potřebujeme jen citlivě doplňovat o talenty, jako je Rosický."

PROČ BYLI FOTBALISTÉ VYŘAZENI?

Neproměňování gólových šancí: Ve dvou zápasech vstřelili jediný gól z nepřesně nařízené penalty. Měli hodně smůly, třikrát nastřelili tyč.

Italský rozhodčí Collina: Přísná penalta v posledních vteřinách proti Nizozemsku znamenala porážku v klíčovém prvním utkání. S mistry světa z Francie se potom hrálo pod tlakem, že se musí vyhrát.

Ztráta Patrika Bergra: On táhl mužstvo v kvalifikaci, má životní formu a dokáže ovlivnit všechny svým sebevědomím. Chyběl rozhodující dva zápasy kvůli trestu za vyloučení v kvalifikaci.

Osudová chyba Petra Gabriela: Všichni se před zápasem s Francií shodovali, že nesmí inkasovat jako první. Přesně to se ale stalo. Gabriel daroval gól soupeři nešikovnou malou domů už v osmé minutě.