Na něm uspěl navzdory hodně komplikované přípravě. Dorazil bez zavazadel a kola, všechny věci sháněl den před startem na místě.
„Každého takové umístění potěší,“ komentuje hlasování Vabroušek. „Ale spíš mám radost za triatlon. Je to velice zajímavý sport, který v médiích nedostává tolik prostoru, jak by si zasloužil. Proto jsem rád, když se někde objeví.“
Jaký je vůbec váš názor na ankety o nejlepšího sportovce?
Srovnává se nesrovnatelné. Když jsem loni vyhrál Sportovce města Zlína, bylo až zarážející, že se triatlon dostal tak vysoko. Každá anketa vypovídá o tom, kdo hlasuje. Je to subjektivní názor určité skupiny hlasujících.
Kterého z řady ocenění, která jste během úspěšné kariéry nasbíral, si vážíte nejvíc?
Asi triatlonisty roku. Hodně mě potěšila cena pro nejlepšího sportovce Zlína, která byla napříč sporty. Tam navíc platilo kritérium o zviditelnění našeho sportu.
Jak pečlivě sledujete třeba anketu o českého sportovce roku?
Neunikne mi to. Mám své názory, které nejsou diametrálně odlišné od toho, jak to dopadne.
Kterému sportu dáváte přednost v divácké roli?
Tím, že dělám vytrvalostní sporty, tak se soustřeďuji na ně. V zimě na běžecké lyžování, kde mi dělá radost Bauer, a biatlon, kde mě potěšil Šlesingr. Je to spojené hlavně s tím, že v zimě většinu tréninkového objemu najedu na kole doma ve sklepě. Je ideální, když u toho můžu sledovat nějaký světový pohár. Trénink pak rychleji utíká. Na začátku týdne se podívám do programu a podle přímých přenosů si ho upravím. Stejně tak mě baví sledovat cyklistiku, ale hlavní závody se jedou v době, kdy mám plnou sezonu, takže tyto přenosy tolik nevyužiju ve prospěch odreagování se. Nepohrdnu ani fotbalem, hokejem nebo tenisem, ovšem většinou jen na mezistátní úrovni.
Součástí triatlonu je cyklistika, v přípravě našlapete spoustu kilometrů. Troufnul byste si třeba na legendární Tour de France?
Objet ano, ale je otázka, jestli a jak dlouho bych se udržel v balíku. Nikdy jsem to nezkoušel. Bylo by falešné hrdinství tvrdit, že bych objel rovinaté etapy. Ale myslím, že bych je zvládl. Nemám ovšem parametry velkého vrchaře, v prvním větším stoupání by mě utrhli.
A zkusíte někdy podobný závod?
Ne. Jsem rád, když se občas dostanu k nějakému běžeckému maratonu nebo závodům na horském kole. Ale nechodím na ně naplno s vyladěním. Spíš jde o trénink uprostřed několika tisícovek nadšenců.
Už příští víkend vás čeká druhý závod sezony, Ironman v Malajsii. Kdy odlétáte?
O víkendu. Většinou lítám tak, abych se za tři čtyři dny stačil po dlouhé cestě zregenerovat a malinko zaklimatizovat a vyrážím na trať.
Jak dlouho vám trvalo, než jste našel optimální způsob aklimatizace?
Chci být doma s rodinou, proto to dělám takto. Optimální by bylo létat z jednoho Ironmana na druhého a trávit tam několik týdnů před závodem. Toto je z nouze ctnost, aby to přinášelo solidní výsledky.
Ale rodinná pohoda za to stojí, že?
Přesně tak. To je moje priorita číslo jedna. Soustředění jsem zrušil už před léty. Jezdím závodit a mezi tím jsem doma.
 Petr Vabroušek se stal Triatlonistou roku 2004. |
