S Vítkovicemi jste získal několik mistrovských titulů. Který byl nejtěžší?
Zřejmě ten letošní. Tentokrát to bylo až do konce na hraně, protože jsme do posledního kola bojovali s Brnem. My i Brno jsme měli ze vzájemných utkání dvě výhry a dvě prohry. Při předchozích úspěších jsme už po třetím kole dokázali odhadnout, že to vyjde, už jsme měli dostatečný náskok.
Čím jste soupeře předčili?
Měli jsme obsazené všechny váhové kategorie, v tom nám hodně pomohli kluci z Košic, které klub získal na hostování. Brnu jedna váha chyběla, a i to se určitě projevilo na konečném výsledku.
Úroveň extraligy se zvedá, nebo spíše klesá?
No... Řekl bych, že je už několik sezon stejná.
Jaká je vůbec budoucnost českého zápasu?
Nejsem skeptik, ale není to jako kdysi. Zápasníků ubývá, mladí kluci nejsou. Ti nejmladší mají spoustu jiných lákadel. O zápas už není takový zájem, i když některé kluby se snaží. I my máme zápasnický potěr.
Jak jste se vůbec k zápasení dostal?
Přivedl mě k němu otec, který se mu také věnoval. Ten sport jsem zdědil a ani jsem neuvažoval, že bych se věnoval něčemu jinému.
Dá se zápasením uživit?
To dokáže jen málo jedinců, kteří jezdí třeba zápasit za německé kluby. My jsme amatéři.
