A on na tu obezitu recept je, stačí se podívat do Japonska: tam k obézním lidem přistupují podobně, jak to činí Skandinávci s alkoholiky, a to tím víc, čím je člověk mladší.

Kdo umí umí, kdo neumí, učí, kdo neumí učit, učí tělocvik.......

A kdo neumí ani učit ten tělocvik, tak jde hloupě komentovat diskusi o tělocviku na iDnes

Děti by neměly jít přes bolest, bolest je fyziologická obrana organismu před poškozením.

U nás je to hodně o škole, potomek v první třídě měl starší paní učitelku tělocviku, která se s dětmi jen procházela a i tak si někteří rodiče stěžovali, že jsou děti pak unavené . V druhé třídě jsme dostali mladou akční učitelku a to je jiná, dítě je nadšeno, konečně se na tělocviku nenudí a vyzkouší i něco nového Pro pořádek - dítě je velmi sportovně založeno, samá ruka, samá noha

Jen procházela? To snad ne! To ale závažným způsobem neplnila své pracovní povinnosti, měl jste si stěžovat, obzvlášť pokud je dítě sportovně založeno. Ne že by to necelých 90 minut tělesné výchovy zachránilo, ale škola musí zajistit obsah vzdělávání podle RVP, pokud na to paní učitelka nestačí (což je v drtivé většině případů nesmysl), musí najít jiné řešení, třeba výměnu s jiným učitelem, tak jak to mám já TV x VV.

Je to vse hodne diskutabilni. Ustecky pedak neni teda zrovna nic moc a ja tam znam i otyle chlapce na oboru telesna vychova.

Nicmene zase na diskuzi - opravdu pres bolest?

Kdyz bude mit zak dobreho "asistenta" (dopomoc) nemuze se pri kotoulu nic stat. Tohle n adiskuzi neni.

Přes bolest ve smyslu výdrže nebo jiného nepohodlí, máte to v článku. Vytrvalostní běh, kdy deváťák neuběhne 400 metrů a raději si nechá dát pětku, protože neumí překonat "bolest" nohou, zadýchání a píchání v boku? Když teda pominu, že po 400 m by nic z uvedeného cítit neměl? Já třeba každý tělocvik začínám běhacími hrami nebo jedním krátkým oválem 250 m, 400 běháme na velkém oválu od 4. třídy. Dále třeba bolest rukou u šplhu nebo kliků, bolest břicha u sedů-lehů nebo zpevňovacích cvičení apod., vše děláme od 1. třídy. Některé děti se téhle "bolesti" prostě bojí a nevidí důvod ji překonávat. Nechtějí se zlepšovat, nechtějí vítězit, je jim to jedno, a čím jsou starší, tím je to horší. Slova trenérů zcela potvrzuju.

Skvělá prevence válečných konfliktů. Tělesná výchova byla kdysi zavedena jako příprava na vojnu. S armádou dnešních mladíků by nikdo do žádné války nešel.

Pokud se tělocvikář nevěnuje každému dítěti zvlášť i při tréninku běžné motoriky a jen stojí jak panák v přední části tělocvičny kde provádí nějaké cviky, je jasné, že výsledky nebudou stát za moc.

To dítě si samo neuvědomí co dělá špatně a pokud mu nikdo neukáže co dělá špatně a jak to dělat správně tak ten špatný návyk se s ním potáhne dál.

Bojovým uměním se věnuji od útlého dětství a první roky byli jen o tom se naučit provádět základní pohyby správně.

Jestliže i dnes probíhají hodiny tělocviku na základní škole jak za mého mládí nedivím se, že k němu mají děti naprostý odpor. Protože vytáhnout nářadí jednou předvést co chci a pak vytáhnout notes se slovy tak a teď vy je úžasná věc. Mezi další skvosty v letních měsících patřilo: "Tak se převlékněte, půjdeme si zaběhat." Bez jakéhokoli protažení nebo rozehřátí svalů následovaly tak 2-3 kilometry běhu ve 30 stupních.

Se nedivím, že děti s horší fyzickou kondici si pak vybudují ke sportu totální odpor. O a ta přezdívka tělocvikáře jakožto prznitele dětských těl je mnohdy trefná.

bohužel máte pravdu - a říkám to jako někdo, kdo měl tělocvik vždycky rád (pokud se teda nedělal aerobik nebo volejbal, při kterém se vlastně jen stálo a čekalo, jestli zrovna ten, kdo je na podání, přehodí síť - většinou se to samozřejmě nepovedlo, protože, přesně jak říkáte, nikdo se nenamáhal ukázat a trénovat, jak se to má dělat správně), problém je, že jeden učitel na 30 dětí je prostě málo na to, aby se každému věnoval individuálně - platí to v tělocviku i v jakémkoliv jiném předmětu teď třeba přišla starší neteř (8. třída) s tím, že u nich na škole předposlední šk. den uspořádali sportovní dopoledne, problém byl, že to nebylo udělané jako za mého mládí, kdy bylo x stanovišť a každý mohl jít, kam chtěl a vyzkoušet si, cokoliv ho zaujalo, ale prostě si předem určili (někteří losem), co bude kdo celé dopoledne dělat - někdo basket, jiný atletiku, další létal s drony... prostě 4 h na jednom stanovišti do zblbnutí, vůbec se nedivím, že tam nechtěla jít ono u nich na škole je to vůbec nějaké divné, od vedení školy jsou zakázané "zábavné" výlety, podle všeho proto, aby vedení školy v případě, že by si někdo nedejbože stěžoval, nemuselo zdlouhavě vysvětlovat a obhajovat, proč šly děti 28. června do zoo... takže neteř jela do židovského muzea, jako nic proti, ale to má být exkurze v průběhu roku v rámci dějepisu, ne na konci šk. roku, kdy už se stejně děcka neučí