"Ani jsem do něho moc nechtěl, věděl jsem, že na medaili nemám. Bylo by to zbytečné zklamání," prohlásil dvaadvacetiletý plavec, jenž ve Vídni bral jen dvanácté místo.
A nebylo zbytečné se do dvoustovky vůbec pouštět? Tři dny předtím jste po závodě na 400 metrů zkolaboval.
Neměl jsem horečku. Cítil se fajn, chtěl jsem to zkusit. S tím časem jsem počítal, finále bylo vysoko.
Dobře, ale nehazardoval jste až příliš?
Ne. Šel jsem do toho kvůli tomu, abych se zbavil psychického bloku. Zjistil jsem, že to nemá nic společného s dýcháním a se srdcem (Svoboda je astmatik a podstoupil operaci srdce - pozn. aut.). Nechtěl jsem se při svém dalším startu bát, že sebou zase někde seknu.
A nehrozí to?
Bylo to z horečky, navíc jsem v minulém týdnu ztratil pět kilo (kvůli střevním potížím strávil Svoboda dva dny na kapačkách - pozn. aut.). Tohle všechno hrálo svou roli. Určitě zajdu za svým doktorem na vyšetření, musím zjistit, co bylo skutečnou příčinou.
Do Vídně z vašeho rodného Znojma vyrazila početná skupina příznivců, možná jste je zklamal?
Snad ne. I kvůli nim jsem na dvoustovku nastoupil, chtěl jsem si užít miniatmosféru. Mrzelo by mě, kdybych se před nimi alespoň v rozplavbě neukázal. Vím ale, že jsem vůbec do Vídně neměl kvůli svému zdraví jezdit.
