Po semifinálové jízdě se podívala na výsledkovou tabuli a ve tváři se jí objevil široký úsměv. Už věděla: Budu nejenom mezi šestnácti, dokonce pojedu ve finále. "Přistihla jsem se, jak se blbě culím," směje se vodácká šampionka.
V té chvíli bylo vše jasné: bude startovat na mistrovství světa v australském Penrithu, místě, kde před pěti lety získala druhé olympijské zlato.
Tři desetiny naděje
Moc ji záleželo na tom, aby nominaci potvrdila v Tacenu. Jinak by musela absolvovat domácí šampionát na Lipně - jenže ten se koná v termínu, když už by Hilgertová ráda byla u protinožců. "Být tam měsíc před šampionátem je pro mě mimořádně důležité," zdůrazňuje od začátku sezóny vodácká královna.
Od nedělního odpoledne si s dalším programem sezony nemusí dělat velkou hlavu - místo na startu v Penrithu má jisté díky stříbru na evropském šampionátu. "Navíc rozdíl tří desetin dává naději, že by to v sezoně mohlo být ještě lepší," připomíná Hilgertová ztrátu na vítěznou Němku Mandy Planertovou. "Není to pro mě ´jen ´ stříbro, je to skvělý."
Před šampionátem ji svazovala nervozita. Nemá ráda nominační závody. "Svazují ji," říká manžel a trenér Luboš Hilgert. "Na velkých akcích jako mistrovství světa nebo olympijské hry mě stres nabudí k lepším výkonům, ale nominace..." krčí rameny Hilgertová.
Poté, co loni skončila na olympijských hrách pátá, mnozí začali poukazovat na její věk. Na fakt, že se její kariéra možná chýlí ke konci. "Byla kolem mě taková zvláštní atmosféra, i když do očí mi nikdo nic neřekl," přiznává sedmatřicetiletá kajakářka. Tacen potvrdil: špička s ní stále musí počítat.
Stříbro je bonus
I když do Slovinska jela s jediným cílem: skončit v první polovině startovního pole, jak požadovala česká nominační kritéria. "Jestli bych s tím byla spokojená? Nebyla by to radost, ale úleva, že jsem splnila co jsem chtěla. Já jsem na medaili opravdu nepomýšlela, hrozně jsem cítila tíhu potvrdit nominaci."
V tréninku si strašil první skok. "Úspěšnost jsem na něm měla tak padesátiprocentní. Říkala jsem si: Co když se mi to stane v závodě? Co udělám?" přiznala obavy. Vzrostly, když viděla, jak na nevyzpytatelné trati vypadávali zkušení závodníci. "Nahánělo mi to strach," přiznává.
Kvalifikační i semifinálovou jízdu jela na jistotu. "Byly trochu svázané."
Na finále nastupovala ze čtvrtého místa. Zkusím zaútočit na medaili, řekla si. A uspěla. "Druhé místo je bonus," dodává.
V cíli se podívala na Irenu Pavelkovou. Reprezentační kolegyně se smála, taky už měla jisté finále i australský šampionát. "Tak jedem do Sydney, skvělý, co?" zakřičela na ní z lodě Štěpánka Hilgertová. "Byl to úžasný pocit."
