A když se Chebští domluvili i s Davidem Reitšpiesem, vyšlo z toho, že by to měl být dobrý tým, všichni si budou rozumět a budou mít šanci na dobrý výsledek.
Kučera by v něm měl být podle výkonnosti trojkou, ale... „Bude záležet na soupeři, momentální formě, jak si kdo z nás bude věřit na konkrétního protivníka. Výkonnostně s tím počítám, že jsem spíš trojka i když velké rozdíly by mezi námi být neměly. Naše největší síla je v tom, že se budeme točit a zamíchat se sestavou, což může být pro soupeře nečitelné,“ míní Stanislav Kučera.
Problém, ale může být, že všichni žijí v Praze a v Chebu moc nenahráli, konkrétně Kučera zde byl jen jednou v dresu El Niňo Praha. „Vím, že tam vždy chodili diváci, třeba i někdo přijel z Německa a hlad po ping-pongu je tam velký. Těším se, že můžeme přilákat diváky nabitou sestavou, co máme, a také na prostředí. Když se nám bude dařit, tak nás to bude bavit a určitě i diváky,“ říká Kučera.
Přesto je docela výhodou, že los dal Chebu první zápasy na stoly soupeřů. „Až se bude blížit první domácí zápas, domluvíme se, že přijdeme den, dva dopředu a osaháme si prostředí. Myslím, že to nebude až takový problém. Věřím, že si brzy zvykneme.“
Stanislav Kučera začínal se stolním tenisem ve Slaném, v osmi letech poté, co přešel z fotbalu a tenisu. Hráli vesnické soutěže a postupně se Kučera vypracoval přes krajské a republikové turnaje, až ve čtrnácti odešel do Prahy do El Niňo.
„Od té doby tam hraji a trénuji. Vypracoval jsem se od třetí ligy až do extraligy, kterou jsme 2019 vyhráli. Cesta byla zajímavá a pozvolná,“ vzpomíná. Dosáhl to i na reprezentační úroveň, čehož si moc váží, a díky tomu se podíval na mistrovství světa i Evropy juniorů. Prostřednictvím ping-pongu navštívil různé země, posbíral spousty zážitků. „Za to jsem moc vděčný, díky pingpongu za to co mi do života dal.“
Nejčerstvější zkušenost je z nedávné doby. Najednou se ocitl v německém 1. FC Saarbrücken TT. Cítil, že by potřeboval změnu. Zjistit jak to funguje v zahraničí. Byl tam dvakrát na soustředění a domluvili se, že by se tam přestěhoval a trénoval. Hrál by i druhou ligu za béčko.
„To všechno se domluvilo, než nastala situace s covidem a následně to vypuklo. Šel jsem tam, byl tam devět měsíců, vyzkoušel si to, ale ligu jsme pořádně nehráli a bylo složité tam vydržet,“ přiznává. „Byla to výborná zkušenost, zatrénoval jsem si se špičkovými hráči co byli na olympiádě a bojovali tam o medaile. Poznal jsem, jak funguje centrum, jak vypadá bundesliga. Ovšem je tam nyní velká nejistota, a tak jsem se rozhodl vrátit.“ V Německu tedy hrál i nehrál, kvůli covidu se skoro nehrálo, a tak si řekl, že by bylo dobré vrátit se do Česka, kde je jistota. Extraliga, jako nejvyšší soutěž, by se hrát měla. Je to určitě větší jistota než nižší soutěž v Německu.
Stanislav Kučera by navíc mohl být jejím zpestřením. Má neortodoxní styl, hraje obranu. S tou se pořádně seznámil asi ve danácti letech na trénincích krajského centra mládeže.
„Pan Jan Cholínský, sám výborný obranář, mi přinesl první obranářskou pálku a potahy a už jsem u toho herního stylu zůstal. Nepamatuji si, co mě ke změně vedlo, prostě mi asi jen nešel útok, tak jsem zkusil druhou možnost. Hodně jsem sledoval Korejce Joo Se Hyuka, jehož herní styl se mi opravdu líbil a líbí dodnes,“ vyznal se Kučera. „To může být pro diváky atraktivní, budou dlouhé výměny a zase to bude trochu jiný zážitek. Budu se snažit podávat dobré výkony, nejen abych vyhrál, ale i bavil diváky a všichni si to užili. Navíc je to pro soupeře nepříjemné.“
