Dobrý výkon na evropském šampionátu chtěli věnovat otci, který loni v létě po dlouhé nemoci zemřel. Právě ve čtvrtek, kdy předvedli v Grazu vydařený krátký program, by měl narozeniny.
„Bez něj bychom tu nebyli,“ povídá Filip Taschler. Společně s jejich maminkou, která jim nyní usilovně fandila v hledišti, je kdysi ke krasobruslení i dalším sportům přivedl.
SPOKOJENÍ. Sourozenci Taschlerovi po volné jízdě. Debut se povedl..
Tatínek závodně boxoval, maminka hrála házenou a věnovala se aerobiku. „Naši chtěli, abychom se naučili od každého sportu něco, proto jsme chodili třeba i na plavání a já na hokej,“ líčí Filip.
Krasobruslení nicméně vyhrálo. Natálie nadšeně bruslila už od dvou let, Filip od čtyř. Závodili nejprve jako sólisté, později je trenéři lákali také do kategorie sportovních dvojic.
Nechceme, radši budeme bruslit každý sám, odvětili tehdy.
„Jenže potom se nám to rozleželo v hlavě,“ popisuje Filip. Hadem pokušitelem se stala brněnská trenérka Nikola Višňová, která je přetáhla nikoliv do dvojic, nýbrž do kategorie tanců na ledě.
Před čtyřmi lety se tedy postavili na led ruku v ruce. Od té doby stoupají vzhůru a platí za velké naděje českého krasobruslení. Pronikli do širší juniorské světové špičky, na podzim už obsadili v závodech juniorské Grand Prix třetí a páté místo.
Což zároveň rozhodlo, že se jejich debut mezi dospělými uspíšil.
„Původně jsme mysleli, že s dospělými počkáme až na příští rok. Ale po juniorské Grand Prix v Záhřebu za námi přišli trenéři a řekli: Půjdeme do toho už letos,“ vypráví dvacetiletý Filip, o dva roky starší než sestra. „Byla to pro nás obrovská výzva, protože seniorské programy musí být jiné než juniorské. Ty naše jsou staré jen tři měsíce, zatímco ostatní je nacvičují už od léta.“
Trenéři je varovali, že při premiéře v Grazu ještě ani nemusí postoupit do volných tanců pro 20 nejlepších párů, aby z toho nebyli zklamaní. Jenže takovou variantu si nepřipouštěli.
POSTUP DO FINÁLE. Úvodní rytmický tanec jim ho zajistil.
Když se do finále probojovali a v sobotu pak s nevděčným startovním číslem 1 zakončili svůj volný tanec, Natálie euforicky bušila pěstmi do ledu. „Jsme moc spokojeni,“ ujišťovala.
„Ségra je z nás dvou ohýnek a já klidnící prvek, což se do tanců hodí,“ říká Filip. „Partnerka musí být hvězdička a partner je ten sloup, který vede.“
Skončili devatenáctí. Tatínek by měl určitě radost.
A dál? Rozhodně se nedrží při zemi. Jak totiž zvěstovali i na sociálních sítích: „Chceme posunout českou taneční školu zpět na vrchol, jako byla za doby sourozenců Romanových.“
Aby navýšili šance, že se jim to povede, museli vyrazit do světa.
„Už když jsme přicházeli do juniorské kategorie, pocítili jsme, že ve světě je to úplně jiný level než v Česku,“ tvrdí Natálie.
Trenérka Višňová je vzala do Milána za italským koučem Matteem Zannim a u něj už zůstali. Loni se s ním stěhovali do nového působiště v Chicagu, kde začali spolupracovat rovněž se slavným koučem tanečních párů Olegem Epsteinem. Tedy s mužem, jenž připravoval dvojnásobné olympijské vítěze Tessu Virtueovou a Scotta Moira.
Vyprávěli pak o obrovském rozdílu mezi trénováním v Americe a v Česku, o příjemné atmosféře mezi usměvavými lidmi, i o tom, že občas mají led dokonce sami pro sebe, že hala není přemražená, takže ani po dlouhých blocích na ledě nejsou vymrzlí, že fitness zázemí je u haly úžasné, se spoustou pomůcek i s trenéry na suchou přípravu.
To vše je žene do další práce. Bude jí zase spousta, protože letos je po útoku na přední příčky při březnovém juniorském mistrovství světa v Tallinu čeká i dospělý světový šampionát v Montrealu, kam splnili kvalifikační limit.
„Zase musíme trénovat najednou programy pro obě kategorie,“ připomínají. „Navíc mezi oběma šampionáty je pouze týden.“
Skutečnost, že jsou sourozenci, jim může občas i pomáhat.
„Tedy jak v čem,“ usměje se Natálie.
„Jsme víc sjetí, protože i v době, kdy jsme spolu ještě nebruslili jako taneční pár, dělali jsme společně spoustu věcí. Dokonce jsme chodili na street dance.“
Ano, jistě, občas na ně zaútočí také ponorková nemoc.
„To si pak vždycky každý zalezeme někam do kouta a po nějakém čase je všechno v pohodě,“ říká Filip.
V Grazu potkávali světové šampiony Papadakisiovou-Cizerona i další skvělé páry. „Je to až neuvěřitelné. Ještě loni jsme je sledovali v televizi a teď jsme tu s nimi,“ raduje se Natálie.
Filip přidává: „Já zbožňuju Stěpanovovou - Bukina.“
Vzápětí po připomínce bronzového ruského páru však hned odvážně dodává: „Ale v budoucnu budeme spolu i soupeřit. Chceme medaile, jinak to nejde.“
