Za dva týdny opět vjedete do Světového poháru rychlobruslařek. Už se těšíte?
Těším, ale je to takové zvláštní. Tím, že jsem letos dlouho jezdila na kole a dostala se na led až začátkem října, tak si zatím ani pořádně neuvědomuju, že už zase pojedu svěťáky na bruslích. Tak snad mi to dojde při prvních závodech v Japonsku.
Řada sportovců pojímá poolympijskou sezonu přece jen volněji. Nebude to i váš případ?
Je fakt, že jsem si letos řekla, že nebudu vůbec plánovat, co přesně bych chtěla zajet. Ty čtyři roky do další zimní olympiády jsou dlouhé. Nechci říct, že letošní sezonu na ledu neřeším, ale rozhodně nad ní nepřemýšlím tolik jako dřív.
Mohla byste v ní podeváté v řadě vyhrát Světový pohár na dlouhých tratích, čímž byste vyrovnala historický rekord Němky Niemannové.
To bych samozřejmě ráda, kdyby se mi to povedlo. Ale je to přece jen pár závodů a ne všechny se musí povést. A já zatím nedokážu říct, v jaké formě budu.
Martina Sáblíková na olympijských hrách v Soči.
První testy (napřiklad 4:06 na 3 000 metrů v Inzellu) byly dobré, ne?
Jo, ty časy jsou docela v pohodě. Naznačují, že žádný pokles výkonnosti tam není. Ani mě pak tolik nebolely nohy.
Světový pohár začíná v Asii, v Japonsku a Koreji. Tam jste už hodně dlouho nezávodila.
Nesnáším, když musím letět na tuhle stranu. S tím asi budu mít hodně velký problém. Naposledy jsem byla v Asii na mistrovství světa v Naganu v roce 2008, což je už docela dávno. Radši bych letěla do Kanady než do Japonska.
Ovšem pětku jste tehdy vyhrála i v Naganu.
To je pravda. Tentokrát se pojede při svěťáku v Soulu. Tak uvidíme, jak to se mnou bude vypadat. Cestují se mnou i dvě mladé holky od nás z týmu, které už splnily limity. Jsem ráda, že nebudu v Asii od nás z týmu sama, když už kluci, kteří dříve s námi cestovali, přestali závodit.
Přeskakujete z ledu na kolo a z kola zase na led. Jak dlouhý jste vlastně měla letos odpočinek?
Deset dní po rychlobruslařské sezoně jsem nedělala vůbec nic. A pak jsem tři týdny jen běhala a volně jezdila na kole. Takže to docela šlo.
A odpočinek po cyklistické sezoně?
To jsem odpočívala v tom týdnu, kdy jsem ležela s lehkým otřesem mozku po pádu při hromadném závodě na mistrovství světa v Ponferradě. (směje se) První dny mi bylo docela špatně, i v autě jsem si musela lehnout, když jsem viděla, jak se mi míhají ty stromy.
Ale na tuhle pauzu by nedošlo, kdybyste byla zdravá.
To je pravda, to by nedošlo. Ale musela jsem mít takový nepříjemný límec kolem krku. Já jsem si totiž ještě navíc hejbla krční páteří. Hrozně nepříjemně se v tom leželo.
Kolikrát jste už ten pád ze záznamu viděla?
V Ponferradě dostkrát. Já bych to možná i dobrzdila, nebo bych si na ně zase lehla jako předloni ve Valkenburgu. Měla jsem před sebou docela velkou mezeru, ale bohužel mě sundala ta holka zleva.
Martina Sáblíková během časovky na mistrovství světa.
Přesto je pro vás asi léto na kole příjemnější než dříve na kolečkových bruslích, že?
Mě baví obojí. Ale letos bylo kolo příjemnou změnou. Aspoň jsem se hned nevracela k těm bruslím. Na kolečkových jsem letos stála snad jen osmkrát.
O touze startovat v olympijském Riu hovoříte docela často. Co je tedy nyní pro vás priorita?
Pořád brusle. Ale chci se příští rok na kole co nejlépe připravit na časovku na republice i na mistrovství světa, pokud se tam kvalifikuju. Neberu tu snahu o Rio na lehkou váhu, moc se tam chci dostat a udělám pro to maximum. Letos mě dvanácté místo v rovinaté časovce na mistrovství světa potěšilo. Byla bych ráda, kdyby to tak vyšlo i příští rok.
