"Neobtěžuje mě to, spíš to uspokojuje mé srdce. Tento sport mám rád, a tak mě těší, když si lidé, kteří mě podporují, přečtou, že nedělám ostudu, ale naopak mi to jde i v těchto pokročilých letech," říká 42letý "traper" brněnské Komety, který svým úspěchem vybojoval pro českou reprezentaci druhé účastnické místo pro olympiádu v Londýně.
Bylo vaše třetí místo v Číně zcela nečekaným výsledkem, nebo jste tuto formu cítil už delší dobu?
Byl jsem letos na třech závodech Světového poháru a už v Chile a Sydney jsem měl velmi vyrovnané výkony, ale místo čistých 25 terčů jsem trefoval spíš třiadvacet. Postup do finále přitom většinou zaručuje 120 terčů nastřílených v pěti položkách, takže mi chybělo jen pověstné štěstíčko. V Číně najednou všechno klaplo, sedla mi střelnice, bylo výborné počasí.
Řešíte už teď, jestli připadne olympijská nominace vám a Jiřímu Liptákovi, kteří jste dvě místa pro český trap vybojovali, nebo olympijskému vítězi Davidu Kosteleckému?
Státní trenér mluví o tom, že se nejspíš bude rozhodovat v příštích měsících podle momentální formy. V minulosti přitom bylo jasně dané, že kdo si místo vystřílel, ten na olympiádu jel. Je pravda, že David je olympijský vítěz a je o šest let mladší. Nerad bych mu šlapal po štěstí. Ale postupem času si začínám uvědomovat, o co vlastně můžu přijít. Léta přibývají a kdo ví, jak na tom budu za další čtyři roky.
Jiří GachReprezentační sportovní střelec se narodil 4. srpna 1969. Žije v Otrokovicích, závodí za klub SKT Kometa Brno. Na olympiádě v Atlantě v roce 1996 vybojoval 8. místo v trapu a 19. místo v double-trapu. O čtyři roky později v Sydney obsadil 32. a 16. pozici. Z mistrovství světa v Nikósii si v roce 1995 přivezl bronz. Nedávno se po dvanácti letech dostal na stupně vítězů v závodě Světového poháru, bronzem z Pekingu zajistil pro Česko druhé místo pro olympiádu v Londýně. V mládí hrál fotbal za otrokovickou Jiskru a vesloval, v 16 letech objevil zálibu ve střelbě. S manželkou Evou mají dcery Michaelu a Andreu. Mezi jeho koníčky patří myslivost, tenis, bowling a poker. |
Nezbývá vám než si udržet formu po celý následující rok.
To se lehko říká, ale zrealizovat to je až nadlidským úkolem. Budou rozhodovat dva tři závody. Teď v létě nás čekají Mistrovství Evropy a světa a už i k těmto výsledkům může trenér přihlížet.
Je kvůli této situaci mezi vámi třeba nějaká nervozita?
Jsme s Jirkou i Davidem výborní kamarádi, máme skvělé reprezentační družstvo, které teď patří mezi světovou špičku. Musíme držet pohromadě.
Zatím jste byl na dvou olympiádách. Máte nejkrásnější vzpomínky na Atlantu v roce 1996, kde vám chyběl bod k postupu do šestičlenného finále?
Na atlantskou olympiádu vzpomínám velmi rád. Zaváhal jsem v jedné položce, kdy mi nevyletěl terč na můj povel, při opakovaném výletu jsem sebou cukl a minul jsem ho. Ale i tak mám skvělé zážitky, podařilo se mi uspět a atmosféra tam byla nádherná. Na druhou stranu Sydney jsem pokazil takovým způsobem, že bych si teď pod olympijskými kruhy rád napravil reputaci. Vyhořel jsem jako nějaký junior.
Jak to vůbec je s věkem střelců? Patřil jste v Atlantě coby sedmadvacetiletý mezi nejmladší střelce a teď byste ve 43 letech naopak byl jedním z nejstarších?
Asi bych patřil mezi nejstarší sportovce, ale střelba se dá dělat na špičkové úrovni klidně do padesáti let. Když Petr Hrdlička vyhrál olympiádu v Barceloně, tak se o zlato rozstřeloval s Japoncem Watanabem, kterému bylo osmačtyřicet. Ke střelbě samozřejmě musí být fyzická podpora, ale roky nejsou rozhodující, jde o psychickou pohodu.
Jste střelcem na plný úvazek. Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Posilovnu a vůbec fyzickou přípravu řešíme hlavně přes zimu. V létě se výrazně věnujeme střelbě. Dáme si vždycky čtyři až šest položek podle toho, jak kdo potřebuje. K relaxaci a udržení kondice si pak odpoledne zahraju třeba tenis nebo zajdu do posilovny, ale v sezoně není dobré ruku přetěžovat.
U střelců je důležitá psychika. Jak na ní pracujete?
Donedávna jsem se tomu vyhýbal, ale předloni jsem začal pracovat s jednou mladou brněnskou psycholožkou, která mě připravuje na vrcholné závody. Začínám tomu pomalu věřit a říkám si, že jsem byl hloupý, když jsem se tomu dřív nevěnoval. U střelby obzvlášť je totiž čistá hlava vážně potřeba.
K tomu vám slouží i myslivecké výpravy do přírody, že?
Neznám lepší relax než si sednout v lese na posed a pozorovat zvěř. Nejde jen o její střílení, coby myslivci se o přírodu hlavně staráme.
Speciálně pro trap to může být i dobrou součástí tréninku.
Divoký holub nebo kačena letí jinak než terč. Bažant navíc na povel nevyletí (směje se). Ale nějaké prvky se i z této střelby dají využít. Je totiž pravda, že většina nás brokařů se myslivosti věnuje.
Kam do lesa vyrážíte?
Jsem ve sdružení Otrokovice-Skalka a navíc můj boskovický kamarád má honitbu ve Sloupě u Macochy, kde má i jeleny a prasátka. Tam jezdím i s mými čtyřnohými kamarády, českým fouskem a nízkosrstým jezevčíkem, kteří mi pomáhají lovit v noře lišky a vyhánět kačenky a bažanty.
A byl jste už i na nějaké myslivecké výpravě ve světě, po kterém stále cestujete?
Zatím ne. I když plánuju, až si našetřím, jednou vyrazit na jelena s bohatším parožím třeba někam na Slovensko. Zato antilopy v Africe mě nějak nelákají.
Vystavujete doma lovecké nebo sportovní trofeje?
Oboje. Lovecké si opečovávám sám na chodbě, o sportovní trofeje se mi v obývacím pokoji stará žena.
