Ano, trochu nepatřičné označení pro stavy totálního vyčerpání, dávivého kašle, takové vánice, že mu ve stanu hrozilo zadušení, všudypřítomných lavin nebo strašného mrazu.
Každá z těchto okolností hrála roli v tom, že novoměstský horolezec svou sedmou osmitisícovku - tentokrát Dhaulaghiri - nezlezl. "Jaké to byly pocity? Žádné zoufalství mi nehrozilo, vždyť vím, že do Himálají zase pojedu," říká vyrovnaně.
A teď čtěte pozorně: Radek Jaroš byl jen deset metrů pod hřebenem, po kterém by se na vrchol prý už pohodlně dostal!
Radku, to přece musel být šílený pocit - vidět, že jste tak blízko a přitom tak daleko?
Dřív jsem to nesl daleko hůř. Teď vím, že do hor zase pojedu, ale kecal bych, kdybych tvrdil, že nejsem zklamaný. Dřív jsem hrál fotbal a volejbal a důležitější než vítězství pro mě vždy bylo dobře si zahrát.
Takže teď jste si také dobře zalezl?
(Smích). Víte, Himálaje není skalkařina na Prachovských skalách. Tam si zalezu dobře.
Pokořit horu? To nesnáším!
Máte zajímavé heslo: Everest jsem nepokořil, ale hora mi souhrou okolností dovolila, abych na ni vystoupil. Jak si ho mám vyložit?
V souvislosti s horami nesnáším slovo pokořit. Je to až neuctivé.
Dobrá. Takže přeneseno na poslední expedici: Dhaulaghiri vám zkrátka neumožnila na ni vylézt?
Přesně! Chcete vědět proč? Povídejte. Může za to počasí. Výmluvné je také to, že letos na ni nevylezl vůbec nikdo, ani daleko silnější expedice než byla ta naše. My jsme se letos dostali nejdál, to je úspěch.
Radek JarošNarozen: 29. dubna 1964 v Novém Městě na Moravě Momentálně nejúspěšnější český aktivní horolezec, spoluautor knihy Dobývání nebe. |
Těch okolností, proč se vám to nepodařilo, bylo asi víc?
Ano, a každá z nich by sama o sobě stačila.
Která z nich byla nejsilnější? Kašel, laviny, vánice, vysoká výška nebo mráz?
Všechno to byly takové nepříjemnosti...
Moment, nepříjemnosti? Četl jsem vaši reportáž z hory a sám tam popisujete, že smrt nebyla tak daleko.
Člověk si rychle zvykne, je ale potřeba ty mezní situace velmi rychle řešit. Pro mě bylo nejhorší, že vrchol byl strašně blízko, na dosah ruky. Dostal jsem se do výšky 7900 metrů a jen deset metrů nade mnou byl hřeben, po kterém bych na vrchol už doťapkal. Uvědomil jsem si to až při sestupu, když jsem se otočil a viděl, kam jsem se dostal. V tu chvíli to byl krásný, ale zároveň smutný pocit.
Dá se říct, kolikrát vám tentokrát šlo o život?
Při vrcholovém pokusu musíte poznat své hranice. Jsou určité meze, které nejde překročit a velmi reálně hrozí, že se už nikdy nevrátíte.
Vy jste tu hranici poznal?
Ano, už mám zkušenosti. Je lepší to otočit, protože hřbitovy už jsou plné hrdinů. Tentokrát to bylo o něco lepší než na Everestu, kdy už jsem začínal ztrácet vědomí.
Ptal se a hora odpověděla
Co pro vás bylo na Dhaulaghiri nejhorším zážitkem?
Samozřejmě to, že jsem se nedostal na vrchol. Stavy vyčerpání nebo sníh štípající do obličeje byl hnus, ale to se ještě dá.
Při výstupu jste "rozmlouval" s horou. Co si pod tím pojmem můžu představit?
Ono se to nezdá, ale při výstupu jsem měl spoustu času. To jsem tak šel, opřel jsem se o hůlky, podíval se na vrchol a ptal se: Tak co, budeš hodná a pustíš nás?
Co odpověděla?
Nejdřív nic, až za pět minut se to stalo. Kousek ode mne najednou spadla taková obří visící věž tvořená z udusaného ledu.
Na co jste se tam nahoře nejvíce těšil?
Asi to bude znít divně, ale na barvy. Nahoře kromě bílé a černé nejsou žádné barevné vjemy. Když pak vidíte zelenou trávu, stromy a hlavně cítíte teplo, je to nepopsatelné. A pak jsem se ještě těšil na pivo.
Dal jste si ho hned po sestupu?
Jasná věc! Ve výšce 2600 metrů jsme sešli do vesnice a tam už je běžně k dostání. To víte, Plzeň to není, ale dá se pít.
Relaxovat umí. Ale po svém
Jak dlouho jste vlastně letošní expedici plánovali?
Už loni na podzim jsem si říkal, že někam vyrazím. O tom, že to bude Dhaulaghiri, jsme rozhodli asi před třemi měsíci. Do té doby jsem si užil skalkaření v Peru.
Kolik peněz spolkla?
Stále to není uzavřené.
Dokážete vůbec relaxovat někde v teple? Co si třeba zajet na dovolenou k moři?
Vždyť s přítelkyní pojedeme, asi vyhraje Madeira. Vypnout samozřejmě dokážu, ale po svém. Přítelkyně slibuje, že mě čeká pořádný trek.
Zajímá mě jak je to s organizací expedice. Dá se vůbec nutné papírování nějak obejít?
Není důvod, i když... Představte si, že existuje funkce styčného důstojníka. Vy mu dáte 2000 dolarů, on to shrábne do kapsy a "za odměnu" vás kousek vyprovodí. Papírování zabere minimálně jeden měsíc.
Testovali jste vybavení. Jak to dopadlo?
Nedám dopustit na své boty a oblečení HI-TEC. Když jsme šli ze základního tábora nahoru, všude lila spousta vody a my byli v suchu.
Radku, co byste radil začínajícím horolezcům?
Bude to znít blbě, ale štěstí. I na takovém výšlapu na Sněžku se vám může stát osudným, že si vezmete jen tričko. Proto poradím jediné: Žádnou horu nesmíte podcenit!
