Nyní je uzbecké gymnastce Oksaně Čusovitinové už 43 let, a přesto je čtvrtou ženou ve finále přeskoku na mistrovství světa v Dauhá.
Stala se nesmrtelnou Elinou Makropulos ve sportu, jemuž vládnou pružné teenagerky a kde po 20. narozeninách bývaly ženy označovány za neperspektivní.
„Martina Navrátilová gymnastiky,“ nazval ji list Guardian.
„Neuvěřitelná inspirace pro ostatní,“ pronesla o ní australská šéftrenérka Peggy Liddicková.
Proměny v čase - Čusovitinová v barvách SSSR na Hrách dobré vůle 1990 a o 28 let později na mistrovství světa v Dauhá:
„Díky Oksaně jsem i já uvěřila, že se mohu jako matka vrátit,“ vyzdvihla ruská olympijská medailistka Alija Mustafinová, která letos ve 24 letech po narození dcery Alisy opět začala závodit.
Ališer, syn Čusovitinové, oslavil mezitím 19. narozeniny. Je o tři roky starší než matčina týmová kolegyně Turobovová.
„Nebýt gymnastiky už by Ališer nežil,“ připomíná Čusovitinová.
V roce 2002, zatímco závodila stejně jako její manžel - zápasník na Asijských hrách, se od své matky telefonicky dozvěděla, že syn onemocněl. Po návratu uslyšela od lékařů krutý verdikt: Má leukemii.
V Uzbekistánu tehdy neexistovala zařízení, kde by ho mohli léčit, zato v Německu ano.
Čusovitinová přijala nabídku z klubu v Kolíně nad Rýnem a přestěhovala se tam. Jenže k synově léčbě potřebovala 200 tisíc dolarů. Na to prémie ze závodů nestačily. Pořádala tedy exhibice a tábory pro mladé gymnasty, s výdaji na léčbu pomohla i gymnastická komunita z celého světa. „Sami bychom to nikdy nezvládli.“
Po šesti letech se konečně dozvěděla: Váš syn se uzdravil.
V Londýně 2012 oznámila po pátém místě na přeskoku ukončení kariéry. Tehdy tvrdila: „Jsem šťastná, jsem zdravá, jsem máma krásného syna. Teď s ním chci žít normální život. Vždyť my nikdy nebyli ani na společné rodinné dovolené. Hry v Riu? Jedině jako divák.“
Později přiznala, že toto předsevzetí jí vydrželo 12 hodin. Následujícího rána se vzbudila a řekla si: Já přece nechci končit.
Po dvou olympiádách, na nichž reprezentovala svoji druhou vlast Německo, se vrátila do uzbeckého týmu a kvalifikovala na hry do Ria 2016.
Také v Brazílii dávala kariéře sbohem, ale opět odejít nedokázala. „Jsem žena. Copak nevíte, že ženy často mění názory,“ říká s úsměvem. „Miluji gymnastiku tak moc, že si nemohu pomoci.“
Oksana Čusovitinová na přeskoku při Asijských hrách 2018:
Na šampionátu v Dauhá skákala nyní ve finále přeskoku jako poslední. Vedoucí Simone Bilesová ji hlasitě povzbuzovala, průběžně třetí Alexa Morenová se radši ani nedívala. Protože i když Čusovitinová byla před mistrovstvím světa nemocná, stále je medailovou hrozbou.
Jen úkrok při dopadu ji o stupně vítězů těsně připravil.
Ve statistikách je vedena coby jediná gymnastka všech dob, která závodila na sedmi olympiádách a má z MS devět medailí z jediné disciplíny (přeskoku). V Riu se ve 42 letech stala i nejstarší gymnastickou olympioničkou v historii.
Ovšem čehosi si váží mnohem více než těchto čísel a rekordů: „Pokud jsem svojí kariérou dala příklad jiným, jsem na to hrdá.“
Což skutečně udělala. Aby na šampionátu gymnastek startovaly hned čtyři matky jako letos, bylo dříve naprosto nemyslitelné.
Navíc neuvěřitelný závodní příběh Oksany Čusovitinové stále nekončí. „Mohu se prosadit i na hrách v Tokiu 2020,“ je přesvědčena.