"Prý, abych se zklidnil a našel vybití. Domluvila se s kolegyní, jejíž děti se kanoistice věnovaly, a dovedla mě tam," vysvětluje Koranda. "Dřív jsem hrál fotbal, florbal a další míčové hry, ale žádné u mě neměly takový úspěch," vypráví.
A jak se zlepšilo jeho chování? "Přestal jsem zlobit," směje se. "I když ne ze dne na den," dodává se šibalským úsměvem.
Jenže v tomhle příběhu nejde jen o zlobivého desetiletého chlapce. Lukáš Koranda, pražský rodák a dnes už dospělý závodník klubu USK, se během let propracoval mezi světovou kanoistickou špičku.
Minulý týden byl vyhlášen nejlepším českým kanoistou roku. "Ne, že bych to přímo čekal, ale věděl jsem, žemám šanci," komentuje skromně svůj triumf, který byl více než očekávaný. Vždyť Koranda je úřadující vicemistr světa na pětikilometrové trati. A to ve 22 letech teprve vyšel z juniorů.
Ještě o několik měsíců dřív byl bronzový na evropském šampionátu na stejné trati. "Bylo to neuvěřitelné. Najednou za mnou začali chodit hvězdní závodníci, jejichž plakáty jsem měl nalepené ve skříňce, a gratulovalimi," směje se tomu Koranda.
Ten nyní sní o kvalifikaci na olympiádu do Londýna. "Pětikilometrová trať na olympiádě není. Musím se tam dostat na jednokilometrové. K tomu je ale potřeba vyhrát českou kvalifikaci a pak být druhý na evropské," popisuje.
Přesto si věří. "Jinak bych tam ani nejel. Bude to ale hodně těžké," připouští.
