Žádný virus nevidím. Hokej je nejlepší medicínou, tvrdí Lukašenko |
Mimořádně chudý a odlehlý Tádžikistán, kde prý zatím nemají jediný případ koronaviru. K tomu Lukašenkovo Bělorusko bojující s pandemií „svatou trojicí“ opatření ve složení vodka, sauna, traktory. I v těchto zemích plus v africkém Burundi ještě pořád běží fotbalové soutěže.
Ale jak vidno z výše uvedeného seznamu, proti Nikaragui jsou to pořád troškaři.
„Dělají se nám z toho vrásky. Protože abych byl upřímný, snažíme se co nejvíc zajistit bezpečí hráčů, to je pro nás jednoznačná priorita,“ řekl pro ESPN Victor Montagliani, prezident organizace CONCACAF sdružující fotbalově země Severní a Střední Ameriky a Karibiku. „Ale co jsem pochopil, tady na pokračování soutěže tlačí vláda.“
V Turkmenistánu opět spustí ligu. Nemají vir, jehož jméno nesmí vyslovit |
Země jezer a vulkánů se prostě chová zcela protikladně než zbytek světa. Viceprezidentka a choť hlavy státu Rosario Murillová dokonce vyzvala k velkým shromážděním pod heslem Láska za časů covid-19, z čehož by se asi zaradovat nebožtík Gabriel García Márquez, zato všechny epidemiology by pokoušela mrtvice.
A když se mají lidé družit, proč rušit sport?
Třeba kvůli obavám, které v textu v New York Times projevují lidé z tamní sportovní scény.
„Jako Nikaragujec mám strach. Bolí mě, když vidím takovou reakci na realitu. Neuvěřitelné,“ hudruje tamní slavný baseballista Dennis Martínez a fotbalový novinář Camilo Velásquez souhlasí: „Před světem jsme za blázny.“
Případně za hazardéry. Zároveň americký list osvětluje, proč se tak vůbec může dít. Sport je v Nikaragui finančně závislý na státu - a režimu pomáhá v tom, aby udržoval zdání normality.
Jinak totiž zemi trápí řada potíží, které teď dle respondentů NY Times pomáhá prezident Daniel Ortega maskovat tím, že dělá, jako by pandemie koronaviru vůbec neexistovala.
„A sport v tomto případě slouží jako chléb a hry. Cirkus pro lid,“ říká Velásquez.
Momentka z ulic města Managua: nikaragujský prezident Daniel Ortega na pozadí pandemie koronaviru.
Nikaragua se zároveň dostala do povědomí minimálně u sázkařů; v „období sucha“ jsou duely tamní fotbalové ligy často jediné v nabídce.
Tchaj-wan jako příkladV Česku je návrat sportovních lig stále ještě podmíněný dobrým vývojem pandemie, slibný příklad ovšem existuje. Je jím Tchaj-wan: ostrovní stát, který covid-19 zvládl skoro jako celoplanetární premiant, a tak už opět rozjíždí fotbalovou a baseballovou ligu. Začít se má již tento víkend, byť pochopitelně stále bez diváků na tribunách. |
Ale nedobrovolně, vždyť podle ESPN i NY Times si hráči stěžují, že soutěž pořád nebyla přerušena - jen s tím nemohou nic udělat.
Maximálně utéci za hranice. Tak jako Kostaričan Sebastián Barquero, který své šéfy v týmu Diriangén požádal o možnost návratu do vlasti a odsud z povinné karantény jen kroutí hlavou nad tím, že se v Nikaragui stále kope do míče.
„Nechápu to,“ pronesl. „Na celém světě fotbal stojí, jen tady ne.“
