Areál v Montemoru zdobí obrovité plachty s motivy populární televizní série, na poutacím banneru si zase na trůnu s pádlem symbolizující kopí hoví jeden z domácích reprezentantů. Po internetu koluje tematické video, v němž jednu z rolí „bojovníka“ obsadil i Martin Fuksa.
Leč se sportoviště samozřejmě výrazně odlišuje od seriálových kulis: závodníci svádějí férové bitvy o světové medaile, hektolitry krve proměnili za pot, překvapivé zápletky zase v sportovní dramata.
Hlavní hrdinové? V sobotu ostře sledovaní Martin Fuksa a Sebastian Brendel. Jejich přetahovaná na olympijském kilometru má patřit k vrcholům celého šampionátu.
Vždyť letos na mistrovství Evropy dorazil pětadvacetiletý Fuksa do cíle o pouhých 87 setin sekundy rychleji než o pět let starší Němec. „Jenže Brendel umí skvěle vyladit formu,“ varuje Petr Fuksa, otec a trenér.
Teprve včera Fuksa poprvé letos prohrál. Ve finále neolympijské tratě na 500 metrů si dojel pro bronz. Záhy z břehu sledoval zlatou jízdu kajakáře Josefa Dostála. A před sobotním kilometrem, na kterém zůstává stále neporažen, vyprávěl: „Věřím, že sil zbylo stále dost.“
Stoprocentní kázeň v tréninku i ve stravě pomohla Fuksovi vystoupat na stupně nejvyšší. Při výčtu společných proměnných obou ikon svých disciplín nelze opomenout i píli a nesmírnou cílevědomost. „Jsme dobří kamarádi,“ říká Fuksa o vztahu s trojnásobným olympijským vítězem.
V zákulisí často klábosí nad všemožnými tématy, vzájemně si přejí úspěchy. Dlouho ale v cíli platilo: první Brendel, až za ním Fuksa. V předchozích sezonách český reprezentant postupně musel vstřebávat zklamání.
Z hlavy už vytěsnil to olympijské z Ria 2016, kdy dojel ve finále pátý. O rok dřív v Itálii s Brendelem prohrál o pouhou setinu sekundy. „K Sebastianovi jsem ale nikdy nevzhlížel,“ tvrdí Fuksa.
Vlastně by to ani nešlo. Fuksa se spoléhá na čistě rodinné zázemí. Ač ho jako sportovce armádní Dukly několikrát lanařili do Prahy, zůstává v rodné loděnici v Nymburce, o kterou se stará výhradně jeho děda Josef. Tréninkové dávky si ordinuje s mladším bratrem Petrem.
To Brendel, povoláním policista, se připravuje v obřím tréninkovém centru na předměstí Berlína. Cepují ho němečtí reprezentační trenéři. „Brendel jezdí nadoraz. Přijede do cíle, lehne a není schopnej se zvednout. Máťa dře, ale úplně domrtva nejde,“ všiml si dalšího rozdílu Fuksa starší.
V kláních obou siláků rozhodují titěrné detaily. „Vítr, vlna nebo psychická pohoda,“ vyjmenovává Petr Fuksa. Právě zlověstný vichr v Montemoru výrazně ovlivňuje výsledky závodů. Reprezentanti v rozjížďkách taktizují, aby byli do finálových jízd nasazeni do krytých drah blíže pravému břehu.
Krátce po poledni z té čtvrté vypálí Fuksa, z páté Brendel. Vypukne tak hra o trůn světového šampiona.
