Vítězství je pro mě droga. Už mám absťák a potřebuju závodit, říká Fuksa

Šestiměsíční přípravné martyrium pomalu končí. Ještě chvíli a je tady to, co má rychlostní kanoista Martin Fuksa nejradši - závody, pokud možno s opojným vítězným koncem. Cíle pro tuto sezonu jsou jasné: uspět na mistrovství světa a nominovat se na olympijské hry, které hostí v roce 2020 Tokio.

Pětadvacetiletý Fuksa si v útulné nymburské kavárně objedná flat white a nadšeně vypráví. O tom, jak už vyhlíží závody, jak se mu vyvedla příprava, co všechno viděl na „inspekční“ cestě v dějišti příštích her, ale i o tom, jak už pro něj neexistuje pouze kanoistika.

I to totiž může být recept, jak být ještě lepší. Ne-li vůbec nejlepší.

Martine, zkuste si to představit. Je srpen 2020, jste v Tokiu a... Jaký je váš vysněný scénář?
Nechci to říkat nahlas, ale asi je to jasné.

Co všechno jste pro naplnění svých snů ochoten obětovat?
Dělám pro to všechno už několik let. Trénuju, snažím se. Nezbývá mi než doufat, že v ten den budu lepší než ostatní, že si všechno sedne. Chtěl bych být lépe připraven než v Riu (na kilometru byl Fuksa pátý a na dvoustovce devátý).

Rio je pro vás asi velké memento. Jak jste se od té doby změnil?
Hodně. Do Ria jsem byl Martin, pro kterého neexistovalo nic jiného než kanoistika. Měl jsem klapky na očích. Teď to vidím jinak.

Jak?
Samozřejmě, pořád se snažím na sto procent, dělám všechno pro to, abych byl nejlepší, kanoistika mě neskutečně baví a naplňuje. Ale už to není jen o lodi a pádlu. Jsou chvíle, kdy nevidím jenom sport, zajímají mě i jiné, životní věci. Bydlení, snoubenka, rodina, jídlo, výlety... Teď už nemám problém se na víkend sbalit, odjet třeba na wellness a kanoistiku neřešit.

Umíte vypnout?
Dřív jsem to neuměl, teď už jo. A jsem za to rád. Vždycky jsem hrotil detaily - co mám přesně jíst, v kolik jít spát. Nyní to mám nastaveno jednoduše - dělám to tak, jak to cítím já. Za ty roky už mám zkušenosti.

Fuksova sezona 2019

Co ho čeká

• 11.-13.5.: Račice, nominační závody na Světový pohár (účastnit se jich nemusí, ale chce závodit)
• 23.-26.5.: Světový pohár v Poznani
• 30.5.-2.6: Světový pohár v Duisburgu
• 25.-27.6.: Evropské hry v Minsku
• 21.-25.8.: mistrovství světa v Szegedu (to je zároveň kvalifikací na olympiádu, na olympijské trati na 1 000 metrů musí být do pátého místa; pokud to nevyjde, další možnost je na jaře 2020 v rámci Světového poháru v Račicích)

Jste si svým pánem?
I tak se to dá říct. Míval jsem poradce na výživu nebo i mentálního kouče. Ale vzdal jsem to. Trenéři i rodina mi sice říkají, že to může být ten kousíček, co mi možná někdy chybí, ale já prostě nechci každý den řešit kanoistiku. Doufám, že to mám v hlavě srovnané tak, že to zvládnu sám.

Sezona se už blíží. Těšíte se? Nebo jste nervózní?
Těším se. Doufám, že uspěju. Jako kdyby pro mě bylo vítězství droga. Teď už mám absťák a potřebuju závodit. A nejlíp vyhrát.

Však příprava byla opět dlouhá. Jak se vyvedla?
Všechno bylo v pořádku. Nemocný jsem nebyl, program jsme splnili na sto procent.

Kde všude jste byli a co všechno jste musel absolvovat a leckdy i přetrpět?
Na konci srpna mi skončila sezona, pak jsem měl měsíc a půl volna. To jsem si moc užil. Cestoval jsem, odpočíval, nabíral síly. V listopadu jsme letěli na tři týdny kvůli olympiádě do Japonska. Pak jsme před Vánoci byli týden na běžkách v Bedřichově, v lednu jsme odletěli na tři týdny do Bulharska. To se nám osvědčilo - ve vysokých nadmořských výškách posilujeme, plaveme a jezdíme na běžkách. A pak jsme byli ještě měsíc v Portugalsku a Chorvatsku.

Listopadová výprava do Japonska pro vás musela být hodně poučná, že?
My už jsme tam byli i v roce 2017. Chceme pořádně poznat místo, kde se budeme před olympiádou připravovat, a taky jsme chtěli vidět Tokio, kde bude olympijská vesnice, kanál...

Co jste viděli?
Vizuálně všechno vypadalo super. Vesnice se už staví, kolem kanálu postupně rostou tribuny a zázemí. To s chaotickým Riem vůbec nejde srovnávat. Věřím, že v Tokiu budou hry perfektní. Moc mě nadchli místní lidé. Všichni do jednoho byli ochotní, co jsme potřebovali, udělali. A ještě se poklonili, že to pro nás mohli udělat. Celý jeden den jsme strávili v centru Tokia, viděli všechny památky - provedl nás pan Pavel Karpíšek (šéfkuchař velvyslanectví), bylo to moc fajn. Těším se.

Na mladé naděje do Račic

Největší domácí akce, která bude v roce 2019 k vidění, je evropský šampionát juniorů a závodníků do 23 let. V Račicích se koná 11.-14. července.

Není pro vás cestování, zvlášť během přípravy, někdy až úmorné?
To se může zdát. Ale není. Už jsem zvyklý a když to srovnám třeba s tenisty, tak je to úplně v pohodě. Navíc, když někam jedeme, jsme tam dlouho. Je fajn se oprostit od stereotypů a soustředit se jenom na trénink. Pomůže to do sezony.

V ní vás opět čekají souboje s vaším arcirivalem, Němcem Sebastianem Brendelem.
Je to král. Taky bych se chtěl umět připravit na vrchol sezony jako on. Doufám, že ho konečně sesadím.