Zaplněná hala Sluneta v Ústí nad Labem bouřila. Dvě vystoupení v profesionálním ringu během měsíce, dvě vítězství. Poté, co při premiéře v Magdeburgu porazila technickým k. o. zkušenou Andreu Lakatošovou, zdolala v rámci sobotního galavečera na počest Milana Konečného, otce nejlepšího českého boxera a nyní trenéra a manažera, i další Maďarku Agnes Draxlerovou.
„Potřebovala jsem se prospat, ale už cítím, že bych mohla bojovat znova,“ hlásila devatenáctiletá Fabiana Bytyqi den po utkání. „Soupeřka byla celkem přijatelná, šlo to, cítím se dobře,“ dodala vycházející hvězdička.
Fabiana Bytyqi s trenérem a manažerem Lukášem Konečným.
Takže si žádné rány nelížete?
Nic jsem nenašla, bylo to v pohodě.
Před měsícem jste boxovala při premiéře v Magdeburgu. Byl velký rozdíl mezi oběma zápasy?
Ten největší byl v hlavě. V Magdeburgu jsem dost dobře nevěděla, do čeho jdu, jaké to bude poprvé bez helmy a podobně. Teď už jsem byla klidnější, takže jsem se víc soustředila na to, co mi říkal Lukáš - abych víc kombinovala, dávala víc technik. Díky tomu jsem cítila i větší jistotu.
Rozdíl byl i v tom, že když jste boxovala v Německu, sledovali vaši spolužáci z ústeckého gymnázia zápas v televizi, zatímco teď už mohli vidět váš duel naživo. Bylo to tak?
Přesně, hodně spolužáků si koupilo lístky v předprodeji a fandili mi přímo v hale, kde jsem navíc znala hodně dalších lidí a cítila velmi přátelskou atmosféru. A ti, co si lístky nestihli koupit, mi dlouho do noci psali esemesky, jak to dopadlo. Takže jsem ještě po sobotní půlnoci odpovídala.
Jak se takové děvče vlastně dostane k boxu?
Taťka mě ve čtyřech přihlásil na karate. V jedenácti se mi to přestalo líbit, chyběl mi kontakt, tak mě a o dva roky mladšího brášku Sebastiana taťka vzal na kickbox. Taky jsem dělala thai box, zkoušela jsem to i v amatérském boxu, ale zůstala u kopání. Jenže když přišla nabídka od Lukáše Konečného, měla jsem jasno - taková šance se neodmítá. A brácha je zase se mnou, dokonce boxuje déle než já.
O boxu se ale říká, že není sportem pro šlechtičny. Copak se pohledné děvče jako vy nebojí, že by v ringu mohlo přijít o svou krásu?
Jsem taková holka - kluk. Takže počítám s tím, že se něco může stát, tudíž se snažím hlavu si nějak zakrýt a co nejmíň si nechat otloukat obličej. Ale jak ty bojové sporty dělám dlouho, tak už mi to ani nepřijde. Navíc mi mamka odjakživa vštěpuje, že musím držet ruce nahoře. Tak se o to snažím a obličej si hlídám, nechci se nechat zdemolovat.
V kickboxu máte zlatou medaili z mistrovství světa juniorů a dvě stříbra z juniorského ME. To vám nevadí, že v profesionálním ringu žádné medaile získat nemůžete?
Ale já na ně nikdy nijak netrpěla, šlo mi hlavně o pocit z vyhraného zápasu. A v profiboxu mi už teď přijde, že je všechno dvakrát větší než než všechno, co jsem zažila předtím. V amatérech bylo všechno s chrániči nebo s helmama, tady je sundáte a je to mnohem větší adrenalin. Můžu říct, že ty dva vyhrané zápasy jsou pro mě cennější než placka z mistrovství světa juniorů. Tehdy to byl můj cíl, ale hlavně jsem chtěla přestoupit k profesionálům, což se mi splnilo až ve stáji Lukáše.
Už máte ve stáji SES Boxing Czech podepsanou smlouvu?
Mám, stejně jako moje nová kolegyně Lucie Sedláčková, která v sobotu vyhrála svůj první zápas. Ve smlouvě jsou zakotvené odměny, stejně jako měsíční plat, stravování a podobně. Lukáš říkal, že tahle první smlouva je na rok a potom se může podstatně změnit, musíme se snažit.
Co vlastně na váš přestup k profesionálnímu boxu říkali rodiče?
Mamka zprvu nadšená nebyla, ale díky kickboxu už si zvykla. A dívá se i na zápasy. V sobotu se koukala z tribuny docela poctivě. Dokonce řekla, že spolupráce s Lukášem je velká šance, které by bylo škoda nevyužít. A taťka byl hned pro. Nicméně mamka mi pořád opakuje, že důležitá je taky škola čili gymnázium, které musím dodělat. A taky se musím přihlásit na vysokou, což chci i já, takže jsem to mohla bez problémů slíbit.
Maturita vás čeká letos?
Přesně tak, za tři čtyři týdny. Doufám, že to zvládnu. Pak budu usilovat o vysokou, na ústecké fakultě zdravotnických studií bych ráda dělala fyzioterapii. Je to moje vysněná škola, absolvovala jsem už různé kurzy, takže doufám, že to vyjde.
Box mnozí berou jako sport z prostředí, které nemá moc společného s akademickou půdou. Nevadí vám, že vás kvůli tomu někdo může řadit o poschodí níž?
Já vím, občas někdo řekne, že boxeři jsou hloupí a podobně. To je ale blbost, protože na to, abyste při zápase měnili taktiku nebo reagovali na vývoj zápasu, musíte mít dobrou hlavu, abyste vnímali trenéra. Podobným narážkám se můžu jenom smát - rozhodně si nemyslím, že by boxeři byli hlupáci.
Fabiana Bytyqi s trenérem a manažerem Lukášem Konečným.
Už vás v Ústí poznávají lidé na ulici?
Dokonce hned po návratu z prvního zápasu v Magdeburgu si jeden pán řekl o autogram, z toho jsem byla hodně překvapená. A když jsme šly s mamčou do restaurace na jídlo, tak mi tam několik lidí gratulovalo. Což je prima, lidi vědí, že se dá něco dokázat. A přitom se propaguje i box. Aspoň Ústí nezakrní.
Mladé dámy vašeho věku se rády hezky oblékají. Je to i váš případ?
Já jsem spíš na pohodlné oblečení, tepláky a podobně. Když jdu ale do společnosti, tak to samozřejmě neplatí, ráda se vystrojím a namaluji. A do školy chodím vždycky pěkně oblečená.
Líčíte se i do ringu?
Rozhodně ne, to mi přijde jako hloupost. Taky proto, že před zápasy nás mažou vazelínou, takže by líčení bylo k ničemu.
K čemu slouží vazelína?
Aby rukavice soupeře sklouzla po obličeji a nedošlo k tržným ranám a podobně. Dělají to všichni boxeři, i na sparingy.
Kdo vymyslel vaši přezdívku Andělská pěst?
Nevím, najednou se objevila a teď už ji používají. Třeba si ale časem vybuduju nějakou jinou.
Takže se vám nelíbí?
Já na přezdívky moc nejsem. Možná to k tomu ale patří, lidi si vás víc pamatují.
Měla byste jiný návrh na vlastní přezdívku?
Zatím nevím, třeba si ale brzy o nějakou řeknu. Jako se to povedlo Lukášovi Konečnému, kterému kvůli zlámaným žebrům soupeřů začali říkat Chirurg. Třeba něco podobného jednou získám taky.
