Do závodu přitom liberecká plavkyně vstupovala s mnohem skromnějším cílem. „Chtěla jsem se vejít do padesátého místa, protože na předchozím šampionátu jsem skončila okolo dvacáté příčky. Teď jsem přeci jen o něco starší a závod na tři kilometry je na mě docela krátký a rychlý,“ vysvětluje Pechová své skromné předzávodní ambice.
Sama se netají tím, že i vzhledem ke svému handicapu má mnohem raději dlouhé závody, kde plave sama a nemusí se ohlížet na soupeřky.
Dosažený výsledek předčil veškerá očekávání také proto, že na šampionátu soutěžily především bývalé elitní závodnice, které se i po ukončení kariéry stále aktivně připravují.
Jednonohá plavkyně nevěděla po La Manche, čí je. Jen visela na kameni |
„Konkurence v naší kategorii mezi 40–45 lety byla poměrně velká, jedná se o skvělé plavkyně. Navíc například Italky či Němky mají o mnoho lepší zázemí pro přípravu i závod samotný,“ podotýká liberecká plavkyně, která si většinu svých cest a soustředění financuje sama.
Mistrovství Evropy bylo pro Markétu Pechovou jen zastávkou na dlouhé cestě za dalším snem. V následujících letech plánuje překonat Gibraltarskou úžinu mezi Evropou a Afrikou, čímž by se opět stala první handicapovanou plavkyní, které se to povedlo.
V příštím roce se také chystá na mistrovství světa v dálkovém plavání v Japonsku, kde bude opět soupeřit se zdravými závodnicemi.
„Tyhle závody mě baví hlavně proto, že se plave v otevřených vodách. Mám to mnohem radši než bazén, ve kterém se pořádají všechny soutěže pro handicapované. Bohužel i včetně paralympiády, která mě z toho důvodu neláká,“ dodává Pechová.
Již několik let se připravuje v plaveckém oddílu Slavia Liberec pod vedením trenéra Petra Kořínka a přiznává, že často není snadné skloubit zaměstnání s tréninkem.
„Někdy je to náročné, ale pracuji v Krajské nemocnici Liberec, kde jsou skvělí. Mám flexibilní pracovní dobu, což mi umožňuje trénovat téměř každý den,“ vysvětluje.
A kdy přijde čas na ukončení aktivní plavecké kariéry? „Teď mi je 43 a skončit bych chtěla ve 45 letech, protože je to fyzicky i časově opravdu náročné. Určitě budu ale plavat dál, rozhodně to nebude tak, že skončím úplně, protože vodu miluju,“ říká usměvavá plavkyně
