Jaké to je být zase ve společnosti deseti nejlepších českých sportovců? A dokonce mu vládnout?
Je to obrovská odměna za celý rok. Jsem rád, že mezi nimi můžu být, i když je mi jasné, že to sportovní novináři mají těžké vybírat z tolika sportovců deset nejlepších a z těch deseti pak vybrat toho úplně nejlepšího. Ani já si nedovolím říct, kdo byl nejlepší, nebo koho bych viděl jako Sportovce roku. Ocenil bych deset lidí stejně, protože dosáhli svého maxima. Jsou mistři světa, mají světové rekordy…
Na letošní rok asi budete vzpomínat jen v dobrém, ne?
To rozhodně. Pro mě byl rok 2019 velmi úspěšný, srovnatelný s rokem 2016, kdy jsem vyhrál olympiádu. To, že jsem vyhrál v jiné váhové kategorii, než jsem se prával před třemi, čtyři roky a vyhrál jsem právě v Japonsku, kde judo vzniklo, a to že se mi podařilo ve finále porazit Japonce, to tomu dává další nádech.
ZLATO. Judista Lukáš Krpálek září spokojeností, právě se v Japonsku stal mistrem světa ve váze nad 100 kilogramů.
Bylo tohle zlato cennější než to první z roku 2014?
Považuji ho za nejcennější. Celkově pro mě sezona byla úspěšná. Vyhrál jsem spoustu medailí, na konci roku získal další ocenění – končím sezonu jako světová jednička, což se ve dvou vahách ještě nikomu nepovedlo. Už se těším na rok 2020, kdy mě čeká spousta velkých turnajů.
Mistrovství Evropy v Praze, pak olympiáda znovu v Tokiu.
Evropský šampion v O2 areně pro mě bude hodně důležitý, stejně jako olympiáda v Tokiu. Snad bude příští rok stejný jako letošní, i když to bude pochopitelně náročné. Laťku jsem nasadil hodně vysoko. Na druhou stranu je to velká motivace pokračovat v podobných výsledcích dál.
Může vám titul z Tokia pomoci? Že nebudete tolik svázaný?
Netuším, pro mě to bude hodně náročné. Vyhrát rok před olympiádou mistrovství světa, to chce velkou odvahu. Všichni si na mě budou dávat bacha, všichni se na mě budou maximálně připravovat. Bude to těžké, ale já mám rád výzvy, jen tak můžu dosahovat nejlepších výkonů. Jestli se ostatní budou připravovat na 100 procent, já se budu připravovat na 200 procent. Budu chtít olympijskou medaili zase přivézt domů, i když očekávání budou obrovská.
Máte nějaký recept na to, jak se vyrovnat s tlakem, který na vás bude kladen? S tím souvisí i spousta sponzorských akcí, které asi budete muset odmítat.
Tohle rozhodně bude muset nastat. Mám štěstí, že moje hlavní příprava probíhá v zahraničí. Když odjedu, tak těch akcí samozřejmě tolik není. Když budu v Čechách, holt budu muset dost akcí omezit a víc se věnovat přípravě, protože tenhle rok je pro mě hodně důležitý.
Jak moc důležitou roli hraje ve vaší kariéře rodina?
Pro mě je velmi důležitá. Když přijedu domů a rodina na mě naskáče, to je pro mě hrozně důležité. A když se kolikrát nevede, přijedu domů a mám tam rodinu, která na mě čeká… Rodinná pohoda je nejdůležitější, aby mohl být člověk úspěšný.
Po Masters jste se stal světovou jedničkou i přesto, že jste do finále kvůli bolavým zádům nenastoupil. Stála za to cesta do Číny?
Samozřejmě jsem nemohl čekat, že budu odjíždět s bolavými zády, ten cíl být jedničkou jsem si dal po mistrovství světa, i když jsem si říkal, že to bude hodně nereálné. Nakonec se to povedlo. Koukal jsem, že kdyby Gruzínec Guram Tušišvili na Masters startoval a já se dostal do finále, tak by mu to stejně nestačilo. Pro mě je to další splnění mého snu, mám rád podobné výzvy, snažím se tím motivovat, a i v tréninku si dávat velké cíle. I když teď se blbě dávají nějaké cíle, když se dá říct, že jsem všeho dosáhl. Ale já si vždycky musím najít to svoje, jít si za tím, tvrdě makat v tréninku i na závodech.
Zlato z juda stojí nejvýše. Krpálek se podruhé stal Sportovcem roku |
Všeho ještě ne, neporazil jste Teddyho Rinera.
Všechno má postupný vývoj. Vím, že porazit rozhodně jde, dvakrát jsme spolu zápasili a dvakrát chyběl kousek. Proto doufám, že i tohle se mi povede, je to pro mě důležitá meta, která mě motivuje připravovat se víc a víc. Byl bych hrozně rád, kdyby k tomuhle zápasu došlo, ať už na Evropě, nebo právě na olympiádě. A věřím, že na tak velké soutěži nechám víc, než jsem nechával doteď. Že mě to tak nakopne, že se to jednou povede.
Jak jsou na tom aktuálně vaše záda?
Nechci říct, že úplně špatně, je to o něco lepší, ale furt mě omezují a bolí. Byl jsem na magnetické rezonanci, probíral vše s profesorem Kolářem. Nález tam je, ale není tak velký, aby to ohrozilo přípravu do dalšího roku. Ještě před odletem na dovolenou za ním zajedu a zkusí mě dát do kupy. Zatím pobírám léky na uvolnění svalstva.
Co to bylo za nález?
U výhřezu plotýnky, ale není to moc velké. Snad by to mělo být, co se budoucí kariéry týče, v pohodě. Budu se teď věnovat trochu víc cvičení se zády, břišnímu svalstvu a dávat záda do kupy.
Musel jste hodně trpět při nedávném letu zpátky z čínského Masters, ne?
Tím, že jsem si mohl lehnout, se to dalo. Vždycky se samozřejmě blbě vrací, když má člověk zranění, bolí ho to a má být deset hodin na jednom místě. Špatně se cestuje, ale šlo to.
POHLED: Proč si Krpálek zaslouží korunu pro českého Sportovce roku |
Na Vánoce odlétáte s rodinou do Thajska. Jaké budou?
S rodinou si Vánoce uděláme už v sobotu, v neděli letíme. Ale těším se, konečně si pořádně užiju rodiny, protože jak jsem v Čechách, jezdím pořád jen na tréninky, rehabilitace, různé akce a zase tréninky. Mám to rozkouskované a s rodinou nejsem tak často ani doma, maximálně o víkendech. Teď budu mít šestnáct dní volno. Pořádně si odpočinu, naberu sílu a energii.
Co vám bude z tradičních českých Vánoc chybět?
Budou to úplně jiné Vánoce, poprvé je vlastně budu takhle trávit v zahraničí. Ale tím, že si je uděláme o chvíli dřív, to zase taková změna nebude. Budeme mít bramborový salát, kapra, cukroví už je skoro snědené, protože jsme věděli, že jedeme pryč a nechtěli jsme, aby toho moc zbylo (zasměje se).
