Legendárnímu Waldnerovi říkají Mozart, ale vážnou hudbu rád nemá

Má přezdívku Mozart stolního tenisu, ale klasická hudba není jeho oblíbeným žánrem. "Jméno Mozart je však velmi dobrá značka," usmál se švédský stolní tenista Jan Ove Waldner, který se tento týden představil na exhibici v Hlučíně a v Brně. "Vím, že mi tak říkají, ale já se hlavně snažím o svou hru."

Jan Ove Waldner | foto: ČTK

Co musí mít stolní tenista, aby uspěl jako vy?
Je toho mnoho. Já jsem začínal už v šesti letech. Navíc jsme měli velmi dobré trenéry. Také jsme hodně cestovali, hráli jsme každý víkend nějaký turnaj, takže hlavně v mládí jsem se toho hodně naučil.

A co je potřeba k tomu, aby stolní tenista porážel Číňany?
Nejdůležitější je pravidelně trénovat. Mnoho hráčů chce hrát jen ligu, ale to nebyl můj cíl. Vždycky jsem chtěl být nejlepší na světě. Každý zápas jsem chtěl vyhrát. Na to se člověk musí plně soustředit. A pak, hrou se musíte i bavit.

Číňané hrají po celém světě. Klub, který nemá Číňana, jako by neměl šanci na úspěch. Je to v pořádku?
Není to dobré. Trochu to brání mladým hráčům v jednotlivých zemích, aby se prosadili. Číňané jsou samozřejmě skvělí a mnoho zemí je chce mít ve svých ligách, které pak mají vyšší úroveň. Ale znevýhodňuje to vlastní mladé hráče.

Může se úspěch vaší generace zase někdy ve Švédsku opakovat?
Netuším. Bude to pořádně obtížné, aby někdo dosáhl tak vysoko jako my.

Proč?
Protože máme stále méně hráčů. Je to podobné jako se švédským tenisem, výjimečnou generaci zažijete tak jednou za život.

Už víte, co budete dělat, až ukončíte kariéru?
Budu hrát různé exhibice, třeba i v Číně.

Dělat trenéra nechcete?
Vážně nevím, jestli bych do toho někdy šel. Soustředím se především na současnost. Ale pokud by se třeba naskytla příležitost být u národního týmu, nebo pomoci mládeži, tak to rád udělám.

Legendy nadále hrají bundesligu

Je jim už přes čtyřicet let, ale pořád mají na to, aby se drželi mezi světovou elitou. Jsou to legendy světového stolního tenisu. Jan Ove Waldner a Jörgen Persson to potvrdili na čtvrteční exhibici v Hlučíně. Spolu s nimi se nadšeným divákům předvedli někdejší čeští reprezentanti Marek Klásek a Marek Čihák. Švédové pak ukázali svou třídu i v pátek v brněnské hale Rosnička.

"Stále to jsou všechno vynikající hráči," potvrdil Petr Breitkopf, který akci pořádal. "Exhibice, to je pro mě hlavně zábava," přiznal Jan Ove Waldner, jemuž letos bude 44 let.

"Ale v Hlučíně začínám i přípravu na příští sezonu. Mám asi měsíc skluz na to, abych se dobře nachystal na další ročník bundesligy." Tu hraje za TTC Fulda-Maberzell. "Máme velmi dobrý tým, a i pro to mě hraní pořád baví. Dobrý tým dělá hodně."

Jörgen Persson rovněž působí v Německu, kde je nejvyšší soutěž považována za nejkvalitnější v Evropě, je hráčem SV Plüderhausen.

Oba mají za sebou pořádně úspěšnou kariéru. Jsou několikanásobnými mistry světa ve dvouhrách i družstvech. Waldner je navíc i olympijským vítězem z Barcelony 1992.

Třiačtyřicetiletý Jörgen Persson se loni na olympiádě v Pekingu dostal jako jediný mezi Číňany do semifinále a skončil čtvrtý. Prozradil, že příští rok chce s aktivní kariérou končit. "Ještě se připravím na světový šampionát v Jokohamě a pak budu hrát méně a méně...," usmál se.

Pro Marka Kláska to byl svátek, že si mohl s takovými hráči zahrát. Jak svoje soupeře hodnotí? "Waldner umí všechno, vždyť porazil pět generací Číňanů...," připomněl Klásek. "Všichni mají natrénováno, ale on byl navíc vždycky nesmírně psychicky silný a má neskutečný cit pro míč. To z něho dělá výjimečného hráče."

A Persson? "To je něco podobného," uvedl Marek Klásek. "Dokázal také vyhrát mistrovství světa jednotlivců, což je nejtěžší turnaj na světě."