Opět jednou předvedl kousek, jenž se mnohým zdál už neuskutečnitelným. Zlikvidoval ztrátu 8,65 bodu po krátkém programu a ze třetí příčky vystoupal k sedmému titulu mistra Evropy.
Nemohl si přát kouzelnější happy end.
„Jsem hrdý, že jsem tu mohl takhle bruslit,“ říkal dojatý Španěl.
Naposledy Karl Schäfer před 84 lety vybojoval sedm evropských titulů v řadě. A jediný muž, Ullrich Salchow, jich v pravěku krasobruslení na přelomu 19. a 20. století získal víc, celkem devět.
Salchow závodil v době, kdy se dnešní skoky v jednoduché podobě teprve rodily. Fernández zářil v éře mnoha čtverných skoků, v konkurenci tvrdší než kdykoliv předtím.
Muž ze země krasobruslením takřka nepolíbené.
Nyní, na konci ohromující kariéry, jej na svém twitterovém účtu velebí i fotbalisté Realu Madrid: „Rozloučil jsi se na samém vrcholu, což je privilegium, na jaké dosáhne málokdo. Díky za tvůj odkaz.“
Gratulují mu Rafael Nadal, Antonio Banderas, španělský král. List Marca ho oslavuje: „Super Javi byl génius a nenapodobitelný bruslař.“
Dojaté vzkazy k němu míří od bruslařů i fanoušků z celého světa.
Podívejte se, jak přední světoví krasobruslaři včetně Michala Březiny natočili Fernándezovi video na rozloučenou:
Byl jako toreador ve Skandinávii
Výstižně popsal Fernándezovu cestu na trůn historicky první španělský olympionik v krasobruslení Darío Villalba: „Stát se bruslařem ve Španělsku bylo totéž jako snažit se být toreadorem ve Skandinávii, cosi exotického a nepravděpodobného. Země s nemnoha kluzišti a žádnou podporou měla mizivou šanci vyprodukovat šampiona.“
Přesto to dokázal.
„Naučil jsem se, že vše je možné, pokud tomu věříte a máte kolem sebe lidi, kteří vám pomohou,“ líčil. Díky tomu jej Maria José Riendová, dohlížející ve španělské vládě na sport, teď oceňuje: „Umístil krasobruslení na mapu Španělska a zároveň Španělsko na mapu světového krasobruslení. A to nejdůležitější: dodal kuráž mladým.“
POSLEDNÍ MEDAILE. Javier Fernández slaví vítězství na mistrovství Evropy v Minsku.
Letos už mají Španělé na 7. místě v Evropě také taneční pár. Počet regulérních kluzišť v zemi se z původních deseti zdvojnásobil. Fernández vede semináře trenérů, pořádá úspěšnou exhibici Revolution on Ice, propojující krasobruslení, živou hudbu i flamenco.
„Změnil jsem ve Španělsku názor lidí na můj sport,“ věří.
Syn armádního zaměstnance a poštovní úřednice v šesti letech často doprovázel rodiče, když vozili na bruslařské tréninky starší sestru Lauru. Jednou prohlásil: „Chci to zkusit taky.“
Kde začínal? „Představte si opravdu hodně krátké kluziště, ještě kratší, než je polovina regulérního, a hodně úzké,“ popisoval. „Takový ten typ kluziště, jaké občas staví v centrech měst na Vánoce. U toho mého byl bar. A teď už ani neexistuje. Udělali v těch místech místo ledu restauraci.“
V osmi letech na bruslích ze secondhandu prvně závodil. „Byl neklidným a velmi hyperaktivním dítětem, takovou ještěrkou,“ vzpomíná kouč Ivan Saéz.
Marně jej později lákali k hokeji. Nevzdal se, ani když byl v Madridu uzavřen klub, kde se připravoval.
„Když jsem Javiho poprvé uviděl na juniorském mistrovství světa, byl klukem s dlouhými kudrnatými vlasy, mával sebou na ledu jako hadr na tyči, ale vždy zajel to, co zrovna uměl,“ vypráví Michal Březina. „Jezdil stylem ‚Nikdo mi neříkejte, co mám dělat, protože já si to pojedu stejně tak, jak chci‘. Tehdy i pokaždé v budoucnu byl osobitý, svůj.“
V sedmnácti se Fernández vydal do zámoří, nejprve ke kouči Morozovovi a pak za svým osudovým trenérem, exmistrem světa Brianem Orserem do Toronta.
Nemohl si jej vynachválit. „S každým ze svých svěřenců zacházel Brian specificky, podle toho, co jsme kdo potřeboval. Nemůžete s bruslaři pracovat jak na běžícím pásu, musíte zohledňovat i jejich osobnosti,“ vyzdvihl.
Postupně se mezi ním a Orserem zrodil takřka až otcovský vztah.
„Tak daleko od domova je nesmírně důležité mít u sebe člověka, který je pro vás víc než kouč, zajde s vámi občas na večeři nebo vám doveze léky, když jste zrovna nemocný,“ zdůraznil Fernández.
Na olympiádě se loučit nechtěl
Pod Orserovým vedením dosáhl na dva světové a sedm evropských titulů, spolu připravili nezapomenutelné jízdy. S oblibou vyprávěl na ledu známé příběhy: Nea z Matrixu, Jacka z Pirátů z Karibiku, Charlieho Chaplina. Kroužil na hudbu Elvise Presleyho či Franka Sinatry.
„Krasobruslení není jen o skocích, ale o komplexním bruslení,“ tvrdil.
Při debutu na mistrovství Evropy skončil roku 2007 osmadvacátý, na mistrovství světa pětatřicátý. O šest let později slavil poprvé evropské zlato.
A pak už neustále. Až do Minska 2019.
Očekávalo se, že ukončí kariéru loni na hrách v Koreji, kde získal bronz. „Musíte být rozumní a poznat, kdy máte odejít,“ podotkl. „Jenže olympiády jsou na loučení příliš hektické. Rozhodl jsem se tedy, že naposledy budu závodit až na letošní Evropě a řeknu tu každému Ahoj a díky.“
Proto se po šestiměsíční přestávce vrátil v září do tréninku. Teprve v lednu opět zvládal čtverné skoky. „Už neusiloval o čtyři v jedné jízdě jako kdysi, ale rozumně natrénoval na dva,“ poukazuje Michal Březina.
Funkcionáři Mezinárodní bruslařské unie ISU svolili v Minsku k porušení pevně daného protokolu představování bruslařů před nejsilnější skupinou volných jízd. Přestože nebyl vylosován, aby bruslil až na konci skupiny, představili jej až jako posledního ze všech, zlatý hřeb šampionátu: „Javier Fernandez dnes, v Minsku, při rozlučkovém závodě velkolepé kariéry.“
Pak se rozjel. Orser trnul u hrazení - a zároveň se i usmíval, snad se vzpomínkami na všechny ty společné roky.
Fernández skočil čtverný toeloop i salchow, ukázal osobité umění při krocích a piruetách i svoji emotivní španělskou duši – a pokazil flip, protože vždy byl a je „jen“ člověkem.
Dobruslil, vedl a čekal, co s tím provede Rus Michajl Koljada, vítěz krátkého programu.
Koljada tlak neustál, selhal.
Javier Fernández triumfoval.
Se zlatou medailí na krku uzavřel v 27 letech úchvatnou kariéru a otevřel novou kapitolu svého života. Na tiskové konferenci se mu klaněli i Alexandr Samarin a Matteo Rizzo, stříbrný a bronzový medailista.
Fun moment at the final press conference for @javierfernandez with Alexander Samarin and Matteo Rizzo at #EuroFigure19. https://t.co/VZFiK0HmtO
„Osm let jsem jsem bydlel v Torontu a byly to úžasné roky. Ale občas mi bylo smutno. Někdy nebylo možné vrátit se domů, do Španělska ani na Vánoce. Teď si to vynahradím.“
Mnohem více času stráví také se svojí partnerkou, bývalou mistryní světa Miki Andovou. S Japonkou, které je o čtyři roky starší než on, pečuje i o její pětiletou dceru z předchozího vztahu.
Dál bude bruslit, radit mladým a vystupovat na exhibicích, v listopadu také v Ostravě. Ale o body a o medaile už nikdy nepojede.
Tak odchází El seňor del hielo.
Tak se loučí Pán ledu.
