Letos odjel do ázerbájdžánského Baku s přece jen menšími ambicemi. Ne snad, že by nechtěl uspět, ale stále se teprve sžívá se svojí novou váhovou kategorií. Po loňské sezoně totiž opustil tu nejlehčí do 60 kilogramů, v níž se pral od začátku kariéry, a definitivně přestoupil do vyšší šestašedesátky.
„Zvyká se na to docela těžko a s posledními turnaji nemohu být spokojený. Ta váha je trochu jiná, cítím silový handicap a těžko se prosazuji v úchopu,“ vysvětluje dvaatřicetiletý judista, „jedu v jiné pozici než před rokem, kdy jsem byl pátý, ale budu se chtít poprat co nejlépe.“
Petřikov koketoval s přestupem do vyšší váhové kategorie už před letošní sezonou. Dokonce si v šestašedesátce zkusil i některé turnaje a letos v ní zakotvil natrvalo. „Musí si na všechno ještě zvyknout, tohle nejde asi tak rychle. Je na tom velmi dobře rychlostně, ale je vidět silové manko,“ doplnil ho Pavel Petřikov starší, otec a trenér hradeckého borce, sám kdysi výborný judista, držitel medailí z řady světových i evropských akcí.
Podle něj je těžké hovořit o tom, kam může jeho syn v Baku pavoukem své váhové kategorie dojít. Na druhé straně by právě světový šampionát mohl být dobrým impulzem do dalších měsíců. I proto, že v sázce jsou body do světového žebříčku, který bude za necelé dva roky rozhodovat o tom, kdo bude mít právo zúčastnit se v roce 2020 olympiády v Tokiu.
„Sice tak daleko nekoukáme a řešíme teď sezonu od sezony, ale šance nějaké body získat tady je. Bude záležet i na losu, na světový šampionát se kvalifikují borci ze všech kontinentů a ne každý má takovou úroveň jako Evropa. Tam získat body je mnohem těžší,“ myslí si Petřikov starší, „každá výhra znamená body do žebříčku, každá se počítá, o tom se Pavel přesvědčil před Londýnem.“
Před olympiádou v Londýně 2012 zůstala Petřikovovi mladšímu pozice prvního borce pod čarou těch, kteří se na ni kvalifikovali, k cestě na hry mu tehdy chybělo právě jedno dobře ohodnocené vítězství v zápase.
