„Deváté místo... Bodovým ziskem jsem si alespoň zajistil olympiádu, což je asi jediné pozitivum,“ řekl po porážce v hmotnostní kategorii do 60 kilogramů s arménským judistou Hovhanneseem Davtyjanem.
Určitě už vám olympiáda neuteče?
Bodů už bych měl mít dostatek. Dva nebo tři kluci, kteří byli v žebříčku přede mnou, vypadli v prvním kole a já bych se před ně měl dostat. Do konce olympijské kvalifikace zbývají dva turnaje, které by ale můj přímý postup ohrozit neměly.
Takže už jste nahlásil míry na olympijské oblečení.
No jasně, je tam esko.
Na mistrovství Evropy jste skončil na děleném devátém místě, ale v osmifinále jste dlouho vedl. Co se stalo v té kritické poslední minutě?
Dostal jsem dva tresty. Ten první byl, myslím, trošku přísný. A druhý byla moje chyba. Soupeř měl výhodnější úchop a já se z něj chtěl dostat, ale při tom jsem oběma nohama vyšlápl. To byla moje chyba, to jsem měl zvládnout líp.
Jednou jste byl blízko k držení, že?
To ne, on tam měl dobře chycenou nohu. Je o deset nebo patnáct čísel vyšší, takže měl na zemi trošku výhodu. Věděl jsem, že to asi nemá cenu, tak jsem spíš šetřil síly a chtěl jsem rozhodnout v postoji. Bylo tam pár ztečí, kdy to vypadalo, že bych mohl hodit. I ke konci jsem měl k bodované technice blízko. Bohužel, nezbývá než vzít deváté místo.
S Davtyjanem máte negativní bilanci, ale tentokrát jste byl blízko výhře. Byl to váš nejlepší zápas proti němu?
Ano, určitě. Naposledy jsem na něj narazil v lednu na Kubě, kde vyhrál s velkou převahou. Sice mě nehodil na ipon, ale měl celou dobu navrch. Já tehdy dostal tři tresty a ještě mě hodil na bodovanou techniku. Tentokrát zápas vypadal jinak, dvě minuty jsem byl o něco lepší, ale kousek tomu chyběl.
Zato první zápas proti Andrejovi Klokovovi z Litvy jste měl pevně v rukou.
V prvním zápase z mé strany moc chyb nebylo. Soupeře jsem si dobře držel v rukách a když jsem potřeboval, tak jsem zaútočil. I na zemi jsem měl dobré zteče. S tímhle utkáním jsem spokojený.
Bylo znát, že jste se cítil dobře.
Už od středy. Po vážení jsem se dopil, dojedl a vystoupal jsem na svých čtyřiašedesát kilogramů. Sedlo mi to. O to víc je škoda, že jsem to nepřetavil v lepší výsledek.
Ukázalo se, že jdete správným směrem?
Myslím, že jo. Možná to bude znít hodně sebevědomě, ale když mi to sedne, tak jsem schopný jít vyrovnaně s většinou soupeřů, kteří na olympiádě v Riu budou. Bude záležet na tom, kdo udělá ten poslední krůček, který já jsem tady v Kazani na mistrovství Evropy neudělal.
Už víte, jak bude příprava na olympiádu vypadat?
Přesný plán ještě neznám. Existovala možnost, že bych jel do Ázerbájdžánu na Grand Slam, ale ještě se podíváme na žebříček a podle toho se rozhodneme. Každopádně myšlenky už pomalu budou směřovat k olympiádě. Určitě pojedu na soustředění do Japonska nebo Koreji, kde je to hodně výživné. A zbytek uvidíme.
