Báječné dny prožívá ve sparťanském dresu záložník Jiří Jarošík. Od zápasu k zápasu roste v osobnost. Potvrdil to i v duelu s Plzní, když k výhře Sparty 5:1 přispěl nejen dvěma góly, ale i znamenitým výkonem. "Pár povedených zápasů ještě nic neznamená. Hlavně musím zůstat při zemi a dál se snažit hrát co nejlíp," říká fotbalista, jemuž bude koncem měsíce třiadvacet.
Co všechno se za vašimi výbornými výkony skrývá?
Je to jednoduché. Když se daří mužstvu, hraje se dobře i jednotlivcům. A protože nám to zase začíná klapat, jde to i mně. Na hřišti si dovolujete věci jako zkušený ligový harcovník.
Kde se to ve vás bere?
Musím se zase vrátit ke spoluhráčům. Ze začátku mi všichni hodně pomohli a teď už cítím, že i ti starší a zkušenější mě berou jako jednoho z nich, prostě jako platného hráče. A tohle vědomí mi pak strašně pomáhá.
Při svém druhém gólu, kdy jste si položil brankáře, jste si dovolil parádičku, až fotbalové srdce plesalo. Chtěl jste to od prvního momentu udělat právě takhle?
Jak jsem se objevil sám před gólmanem, říkal jsem si, že ho po zemi obstřelím. Ale pak jsem střelu jen naznačil a on šel na zem. Zase si říkám: Obejdu ho. A pak bleskne hlavou myšlenka: Přehoď ho. A na ten oblouček jsem si věřil.
Přednedávnem jste měl pošramocené nosní kůstky a zlomenou lícní kost. Ale jak se zdá, na hřišti toho nedbáte.
To přece nejde. Hraju na postu, kde se do hlavičkových a jiných soubojů chodit musí. Jinak bych to mohl zabalit. Takže opravdu nedbám, přestože když si na tu tvář sáhnu, ještě to pobolívá.
Trenér Hašek říká, že ve vašich možnostech je i při defenzivních úkolech dávat každý zápas jednu dvě branky.
Snad se o to dostatečně snažím. A i k tomu mi pomáhají spoluhráči, že výborně brání a já si můžu často zahrát na útočníka.
Jak byste vzal případnou nominaci na kvalifikační zápasy s Islandem a Maltou?
Byl bych hodně překvapený. Říkám si, že teď bude reprezentační přestávka, a tak se Spartou v klidu pořádně potrénuju. Ale z reprezentačního srazu bych se samozřejmě neomlouval.
Co všechno se za vašimi výbornými výkony skrývá?
Je to jednoduché. Když se daří mužstvu, hraje se dobře i jednotlivcům. A protože nám to zase začíná klapat, jde to i mně. Na hřišti si dovolujete věci jako zkušený ligový harcovník.
Kde se to ve vás bere?
Musím se zase vrátit ke spoluhráčům. Ze začátku mi všichni hodně pomohli a teď už cítím, že i ti starší a zkušenější mě berou jako jednoho z nich, prostě jako platného hráče. A tohle vědomí mi pak strašně pomáhá.
Při svém druhém gólu, kdy jste si položil brankáře, jste si dovolil parádičku, až fotbalové srdce plesalo. Chtěl jste to od prvního momentu udělat právě takhle?
Jak jsem se objevil sám před gólmanem, říkal jsem si, že ho po zemi obstřelím. Ale pak jsem střelu jen naznačil a on šel na zem. Zase si říkám: Obejdu ho. A pak bleskne hlavou myšlenka: Přehoď ho. A na ten oblouček jsem si věřil.
Přednedávnem jste měl pošramocené nosní kůstky a zlomenou lícní kost. Ale jak se zdá, na hřišti toho nedbáte.
To přece nejde. Hraju na postu, kde se do hlavičkových a jiných soubojů chodit musí. Jinak bych to mohl zabalit. Takže opravdu nedbám, přestože když si na tu tvář sáhnu, ještě to pobolívá.
Trenér Hašek říká, že ve vašich možnostech je i při defenzivních úkolech dávat každý zápas jednu dvě branky.
Snad se o to dostatečně snažím. A i k tomu mi pomáhají spoluhráči, že výborně brání a já si můžu často zahrát na útočníka.
Jak byste vzal případnou nominaci na kvalifikační zápasy s Islandem a Maltou?
Byl bych hodně překvapený. Říkám si, že teď bude reprezentační přestávka, a tak se Spartou v klidu pořádně potrénuju. Ale z reprezentačního srazu bych se samozřejmě neomlouval.
