„Poslední dva týdny mě pobolívala záda v oblasti beder. Udělal jsem tam nešťastný pohyb a přišla hrozná bolest. Zatrnulo mi, ale po chvilce už jsem cítil, že to bude dobré a zápas dohraju. Hodně se mi ulevilo,“ líčil dvacetiletý Louda.
Byl to jediný kritický moment v boji o zlato proti obhájci titulu Adamu Mendrekovi. Louda, hráč USK Plzeň a svěřenec trenéra Josefa Rubáše, pak na kurtu panoval a po setech 21:13 a 21:17 zaťal pěst ve vítězném gestu. Po dvou letech získal český titul, navíc doma v Plzni.
Za celý šampionát jste neztratil jediný set. Až se zdá, že cesta za titulem byla snadná.
Cítil jsem se ideálně. Byl to můj vrchol, od začátku roku jsem se na něj připravoval. Jsem rád, že jsem mohl předvést, co jsem měl natrénováno, a že to takhle dopadlo.
Badmintonu zatím chybí tradice, domnívá se Louda |
Je vše o to sladší, že zlato jste získal v domácím prostředí?
To je neskutečné! Nebylo to jen o mně, tři dny mi fandila rodina, všichni známí. Jsem rád, že jsem titul nevyhrál jen pro sebe, ale i pro ně. Jejich podpora byla senzační.
Ve finále jste se v obou setech dostával ze stavu 0:2, ale pak už jste měl hru pod kontrolou. Co bylo pro vítězství klíčové?
Řekl bych, že jak jsem začal Adama přehrávat na síti, tak jsem dominoval. Bylo to o tom, kdo z nás se dostane blíž k síti a do útoku, ten pak většinou skóroval. A mně se to dařilo mnohem víc.
Bylo finále těžší než semifinále, v němž jste musel porazit nasazenou jedničku Milana Ludíka?
Bylo to podobné. Možná proti Milanovi bylo utkání o něco nervóznější, finále jsem si víc užíval. Ale v obou bylo důležité, abych předvedl svoji nejlepší hru. S Adamem se známe velmi dobře, ale oba jsme se soustředili hlavně na svůj výkon, ne na toho druhého.
Před dvěma lety jste získal první dospělý titul v Praze, teď doma v Plzni. Který řadíte výš?
Tak to je těžká otázka. Neumím to srovnat. Jsem rád, že jsem vyhrál doma, protože na loňském šampionátu rovněž tady v Plzni jsem nebyl v ideální formě, hrál jsem po zranění a nebylo to ono. Jsem strašně rád, že letos se to povedlo.
V čem je kromě podpory fanoušků výhoda domácího prostředí? Když to přeženu, i v tom, že se vyspíte ve vlastní posteli?
To jste trefil přesně! (smích) Lidi jsou na vaší straně, to je nejdůležitější. Ale je to i o tom zázemí. Spíte doma, uděláte si jídlo.
A maminka se postará...
Kdepak, maminka nebyla doma, pracovně byla pryč. (úsměv) Ale vlastně máte takový normální tréninkový týden. Akorát je to turnaj o mistra republiky...
Plzeňští organizátoři připravili dva povedené šampionáty za sebou. Budete je přemlouvat, aby se tady hrálo za rok znovu?
To zase ne. Ať je chvíli pauza a mistrovství je za rok někde jinde. Ale myslím, že do Plzně se budeme vždycky všichni rádi vracet, organizace byla skvělá.
Jaké budou oslavy titulu?
Půjdeme s rodinou a s přítelkyní na oběd, nesmí chybět ani brácha. Chvíli si oddychnu, ale už ve středu jedeme na reprezentační soustředění na Šumavu.
Už před domácím šampionátem jste říkal, že boj o letošní olympijské hry v Japonsku pro vás není reálný. Co tedy bude dalším vrcholem sezony?
Právě hned ta příští akce. Už v neděli jedeme do Francie na mistrovství Evropy družstev. Řadím to hodně vysoko a chceme tam uhrát co nejlepší výsledek. Pak jsou tam v kalendáři ještě další mezinárodní turnaje ve dvouhře, jinak je to z vrcholů letošní sezony asi všechno.
