Vyhrát celou nominaci před dvojnásobnou olympijskou vítězkou Hilgertovou, to se vám ještě nepodařilo, že?
Ne. Třeba jeden závod jsem občas vyhrála. Jenže ono ohromně záleží na tom, jestli člověk jede v klidu, nebo ne.
Což se právě Štěpánce Hilgertové nevedlo, pokazila první závod, v dalších už si nemohla dovolit velkou chybu.
A když si škrtnete první závod, je potom děsné jet ty ostatní. Víte, že musíte být alespoň do třetího místa. Člověk je pak nervózní, aby to nezkazil. Na Štěpáně byla nervozita hodně vidět. Jinak by mě při některém závodě porazila.
Takže letos jste byla vy tou klidnější?
Když jsem vyhrála první závod v Liptovském Mikuláši, už jsem si říkala, že můžu jet v klidu. A když jsem odtamtud měla první a druhé místo, říkala, že jednou už to do pátého místa sjedu. Takže tuhle nominaci jsem měla v klidu.
Vyhrála jste tři ze čtyř nominačních závodů. Připadáte si tedy jako jednička?
Ne, nepřipadám.
Proč?
(Rozesměje se.) Ale jo, jde mi to, změnila jsem loď. Mám dobrý pocit.
V čem je nová loď jiná?
Je více seřezaná a lépe se točí. Vždycky jsem měla velmi náročnou loď na točení, Štěpána naopak mívala zadek lodi tenký. Teď už mám taky takovou loď. Je to výhoda, ušetřím víc síly.
Takže jste se zbavila syndromu z toho, že jste věčně za Štěpánkou Hilgertovou?
Myslím, že ne. Štěpána je pořád jednička. Opravdu, jak si škrtla první závod, byla hodně nervozní a bylo to znát i na jízdách.
Každopádně vám v 41 letech ukazuje, že vy toho ve 34 letech můžete mít ještě spoustu před sebou, ne?
Myslím, že ne. Štěpáně to jde, nemá žádné zdravotní problémy, chce jezdit. Já do tolika let jezdit nebudu. Zdravotní trable nemám, ale myslím si, že tak dlouho nevydržím.
