Hubnutí a drastické shazování kil patří k dostihové každodennosti. Koně, startující ve Velké, směli nést maximální zátěž 67 kg. Klisny, tedy i vítězná Registana, o dvě kila míň.
„Přežírat se rozhodně nemůžeme,“ říkal žokej Dušan Andrés.
Tůma se smál: „Jenže já to mám těžké, majitel koně je pekař, pořád mi nabízí vánočky a koláčky.“
Andrés nikdy před dostihem nesnídá. „A je mi fajn. Jen mám hroznou žízeň,“ tvrdil, když seskočil ze čtvrtého Maskula.
Jaroslav Myška měl snídani bohatší: jedno kafe. Přesto se startu v dostihu roku nedočkal. Po pádu z Kirka v Ceně Labe zůstal zraněný mezi diváky.
Jeho kolega Jan Faltejsek seděl v sauně ještě v nedělním dopoledni. „Ale už se moc nepotil, jen prohříval kosti,“ upřesnil Čestmír Olehla, trenér jeho Hastavena.
Josef Váňa povečeřel i na sobotním Večeru legend. Čím je starší, tím hubne méně. „Přečetl jsem si knihu Cit pro život a řídím se podle ní. Do oběda nejím, zato večer se napráskám. Sním klidně i celou pizzu najednou.“
Zato v mládí se naučil trpět. Nebylo výjimkou, aby od středy do neděle shazoval ze 76 na 65 kil!
Váňův recept? „Denně jsem ráno hodinu plaval, pak jel sto kilometrů na kole. A k jídlu maximálně hrneček tvarohu s cukrem.“
Saunu v oblibě neměl. Přednost dostával furosemit nebo jiné močopudné tablety. Napomáhaly odvodnění těla.
V ještě složitější pozici bývají žokejové rovinných koní. Například do sobotního klání dvouletých byla povolena maximální váha 58 kg.
Libor Šindar přiznává: „Naposledy se najím v pondělí a od úterý žiju jen v sauně a na oříškách.“
Ovšem pokud takového koně sedlá křehká žena, může se stát, že váží ještě méně. Potom přicházejí ke slovu závaží ve vestičce. Aby si všichni byli rovni.
Blance Šarinové ve čtvrtém dostihu vypadla. V tom případě hovoří pravidla jasně: diskvalifikace.
