Po dopingové aféře kladenského útočníka Radka Šímy se navíc z pozice náhradníka posunul do kádru pro světový šampionát v kanadském St. John's.
"Co k tomu říct, je to úplně jako pohádka. Před sezonou jsem si určitě nemyslel, že na mistrovství světa do Kanady pojedu," usmívá se Střecha, který si navíc ze zámoří přivezl stříbrnou medaili.
"Na jednu stranu mě to určitě mrzí, zlato bylo opravdu blízko," říká napůl zklamaně. "Na druhou stranu jsem si před Kanadou přál dovézt medaili. A to se mi splnilo," dodává spokojeně.
V základní skupině to nebylo úplně ideální. Po vítězství 4:1 nad Švýcarskem přišla těsná porážka 0:1 s Portugalskem. O vašem osudu tak muselo rozhodovat utkání proti Američanům. Bylo klíčové?
Určitě. Po nešťastné prohře s Portugalskem jsme nad Amerikou museli vyhrát. Naštěstí se nám to utkání povedlo a celkem jasně jsme Američany přehráli (7:2 – pozn. red.).
Ve skupině pak zaujal ještě jeden výsledek: Česko – Francie 20:0. To byl soupeř o tolik slabší?
Francie dostávala od každého týmu hodně gólů. Nebyl to rovnocenný soupeř pro nikoho ve skupině. My jsme to brali jako lehčí trénink.
Nebyla tedy účast Francouzů v elitní skupině mistrovství světa, kde po čtyřech porážkách měli hrůzostrašné skóre 0:61, pro turnaj spíš degradací?
Já bych řekl, že určitě. To byl fakt nejslabší tým A skupiny. Myslím si, že by se našel i lepší tým, který by tam mohl být.
Na druhou stranu, vy si na duel s Francií nemůžete stěžovat. Během něho jste dal dvě branky.
Určitě. V tom zápase jsme my mladší dostávali hodně prostoru. Hrál jsem hodně, podařilo se mi dát i góly, tak určitě super. Pokladník pak vybral hodně peněz. (usmívá se)
Na kolik vás ty dva góly vyšly?
Vzhledem k tomu, že jsem dal první gól, měl jsem rozhovor, a navíc jsem byl nováčkem s prvním startem, zaplatil jsem v přepočtu na koruny asi patnáct set.
To je dost. Neříkal jste si pak, že jste měl být raději méně produktivní?
To určitě ne (usmívá se). Tyhle peníze dám rád. Počítal jsem, že mě o ně oberou. (směje se)
Po těsném čtvrtfinálovém vítězství 1:0 nad Řeckem jste se v semifinále střetli s Kanadou. A ten zápas byl poměrně divoký...
Oni to vůbec nezvládali. Viděli se asi jako jasný vítěz turnaje. A byli překvapení, že to nejde podle jejich not. Podle toho se i chovali. Jak na hřišti, tak v hledišti. Bylo to úplně nepřátelské prostředí.
V poslední vteřině utkání, za dávno rozhodnutého stavu 5:1, navíc kanadský obránce Pender nejprve napadl vašeho spoluhráče – útočníka Bacovského a brankáře Heczka – a poté také slovenského rozhodčího Kraloviče. Podle videa to ale vypadalo, že vy jste se do bitek pouštět nechtěli.
Je to tak. My jsme i od trenéra dostávali pokyn nenechat se vyprovokovat, abychom nedostávali zbytečné tresty. A někteří hráči nepřišli o finále. Takže jsme se do ničeho nezapojovali, i když Kanaďani nás už od druhé třetiny provokovali a hráli zákeřně. I v té závěrečné bitce bylo vidět, že se náš hráč jen bránil.
Mluvil jste o tom, že vás zklamali i kanadští fanoušci?
Čekal jsem od nich větší podporu svým hráčům. Jejich největší ohlasy však přišly až na tu bitku, kde samozřejmě fandili hodně. Ale jinak mě svým přístupem zklamali. Po zápase na nás házeli mince a dělali i další věci, které k tomu určitě nepatří.
Ve finále jste nastoupili proti Slovákům. Je také v hokejbale podobná rivalita, jako je třeba v hokeji?
Určitě. A bylo to znát. My jsme navíc se Slovákama byli i na jednom hotelu, takže to napětí tam bylo. Ale bohužel. Myslím, že rozhodlo i to, že se nám semifinále s Kanadou protáhlo. Končili jsme pozdě v noci, takže nebylo moc času na regeneraci. Příští den se hrálo už brzy. To asi hrálo svoji roli. Protože naši nejdůležitější hráči sami říkali, že jim moc nešly nohy. A pak už si to Slováci pohlídali.
Bolela finálová porážka 1:2 o to víc, že byla právě se Slováky?
Myslím, že jo. Zrovna se Slováky nikdo nechtěl prohrát. A zvlášť ne ve finále. To mrzelo.
Kdyby se vyhrál titul, oslavy by asi byly veliké. Ale jak se slaví stříbrná medaile?
I stříbro se slavilo. (směje se) Zůstávali jsme na hotelu v St. John's ještě dva dny, to už se vyloženě jen pilo. (usmívá se)
Byl tento váš výlet do Kanady prvním, který jste do zámoří podnikl?
Ano. A poprvé jsem i letěl letadlem, takže pro mě bylo všechno novinkou. (usmívá se)
Měli jste během šampionátu nějaké volno, abyste si Kanadu mohli trochu prohlédnout?
Po příjezdu jsme měli dva volné dny, další jeden během turnaje. Byli jsme se podívat do města, po obchodech. A jeden den jsme byli na rozhledně, což bylo pěkné. Ale jinak to většinou bylo pořád dokola – hotel, dopoledne rozběhání na fotbalovém hřišti, stadion, hotel... Moc volného času nebylo.
Jak účast na světovém šampionátu (2.–9. června) ovlivní vaši přípravu na příští extraligovou sezonu?
Vzhledem k tomu, že kluci začali trénovat už v době, kdy jsem byl v Kanadě, jsem se k týmu připojil později. Měl jsem týden volno, to jsem ještě vybral. A teď už normálně chodím na letní přípravu.
Čemu se věnujete?
Teď chodíme hlavně nabírat fyzičku. Běháním, posilováním. Pak se přesuneme na hřiště, kde už s hokejkou budeme trénovat herní situace. A liga nám odstartuje v září.
A jak vás spoluhráči, coby vicemistra světa, přivítali? Dobírali si vás, že vám k národnímu týmu pomohli právě oni?
To jo. (usmívá se) Ukazoval jsem jim medaili, všichni mi gratulovali a samozřejmě se také vyptávali, co a jak. Bylo příjemné, že mi to spoluhráči přáli.
Když už jsme se lehce dotkli příští sezony, jaké budou cíle hokejbalistů z Jihlavy? Tentokrát už se asi nesmíříte jen s pouhou záchranou?
Určitě. Teď už nikdo nechce hrát o záchranu, chceme zase do play-off. Sice víme, že tohle byla fakt výjimečná sezona, kdy se nám dařilo sbírat hodně bodů. Ale věřím, že na play-off máme. Že ho uděláme.
Bude se nějak měnit kádr? Přijdou nějací noví hráči?
Z dorostu by měli přijít dva tři kluci. Ale jinak tým zůstane asi stejný jako minulou sezonu. Žádné velké posily nepřijdou, na to tady nejsou podmínky.
