Odhodlání Hilgertové bylo obrovské. Věděla, že ji nečeká nic snadného, když do finálové jízdy odstartovala se čtvrtým časem. Jenže medaile se nedočkala, nakonec si ještě o příčku pohoršila.
"Měla jsem na to, jenže jsem to nedokázala. Nebyla to z mé strany ideální jízda, měla jsem ve druhé polovině trati problémy s koncentrací," hodnotila Hilgertová své vystoupení.
Můžete ty problémy popsat?
Když jsem přijela před komentátorské stanoviště, tak diváci byli super, to byl halas, který člověka žene dopředu, jenže když vnímám každé slovo komentátora, tak v tu chvíli ta koncentrace je v jednotlivých momentech jízdy malinko horší. Mé chyby se projevily právě v tom úseku.
Vnímala jste na šampionátu tlak domácího prostředí?
Řekla bych, že ani ne. Cítila jsem se jako před každou jinou finálovou jízdou, před každým důležitým závodem. Zdravá nervozita, byla v normálu.
Kde je teď největší síla ženského vodního slalomu?
Nic se nezměnilo, největší síla je na Slovensku a v Německu. Dnes byla bezkonkurenčně nejlepší Jana Dukátová, ukazovala to už v kvalifikaci. Myslím, že další medaile byly v mých silách a mrzí mě, že to nevyšlo.
Na posledních třech velkých akcích jste skočila pátá, čtvrtá a teď zase pátá. Není to trochu k vzteku?
Je to trochu k vzteku. Je to pořád kvalita, ale škoda, že ty medaile unikají.
Ve kterém momentu jste si říkala, že to nebude na medaili?
Od prvního šťouchu, i když ostatní samozřejmě mohou šťouchat taky. Pořád jsem se snažila, ale rozhodilo mě to. Všechny branky už jsem hodně jistila a už to nebylo ono.
S Elenou Kaliskou jste byly královny vodního slalomu, teď jste obě bez medaile. Už jste se spolu bavily?
Ještě nebyl čas. Říkala jsem, že když nebudu mít medaili, šťastná nebudu. Je to potvrzení kvality, když člověk jede finále, pocitově může být na medaili, ale pokud ji nezískáte, tak radost není na místě.
Měla jste dnes poměrně velký odstup.
Kdybych nedala toho šťoucha, tak bych spodek jela úplně jinak.
Co se v takový moment v hlavě odehrává? Začne člověk zmatkovat?
To ne, ale už se vám v hlavě začnou mísit pocity, že už to není moc dobré, že by se měl vyvarovat dalšího šťouchu. Vypadne z toho pocitu jízdy, který by se měl držet na nějaké standardní úrovni až do cíle.
Uspěly mladší závodnice. Ukazuje to na nějakou generační výměnu nebo je to spíš shoda okolností?
Je to spíš shoda okolností, ale je pravda, že generační tlak už je poslední dva, tři roky znatelný. Jana Dukátová tady získala první medaili, ale my už o ní dlouho víme, že ona když jede, tak jede famózně rychle. Vy ji tady vnímáte jako novou osobu, ale my ji vnímáme jako adeptku na medaili druhý, třetí rok, minimálně. Nemyslím si, že bychom byly natolik out, že by stálo za to hodit ručník do ringu.
