Když projely cílem a uviděly čas, radostí si výskly. Hlas polyglotního komentátora mezitím z reproduktorů burácel: „Jsou nejrychlejší, holky český!“
Hlídka ve složení Amálie Hilgertová, Antonie Galušková a Tereza Fišerová šla do závodu s klidem. Kajakářky si chtěly vše pohlídat. „Ani jsme před startem neměly nějaký bláznivý pokřik,“ říkala Hilgertová.
Na trati posbíraly čtyři trestné sekundy, přesto zajely do té doby nejrychlejší čas ze všech. A na startu už čekaly jen tři další týmy.
Čtvrté místo získaly Češky na mistrovství Evropy loni, tentokrát doufaly, že stejné zklamání už nezažijí.
Posadily se do „horkých křesel“ pro lídry závodu a na obrazovce sledovaly zbylé týmy: Polsko, Velká Británie a Francie.
Kajakáři v Krakově minuli při hlídkách bránu, ženy berou stříbro |
Polky nasbíraly také čtyři sekundy navíc, byly ale o sedm sekund pomalejší. Medaile pro Češky byla jasná. Zbývalo pouze zjistit, jakou bude mít barvu.
Britky se na trati trápily, zůstaly mimo hru.
Francouzky chybovaly hned na první brance, jinak si ale vedly suverénně a zdálo se, že si jedou pro obhajobu titulu mistryní Evropy.
Ale když projely cílem, rozsvítila se u nich na obrazovce padesátisekundová penalizace za neprojetí branky. Co? To není možné! divoce gestikulovaly závodnice z vody. Byly si jisté, že jednu z posledních branek projely správně.
MEZI PEŘEJEMI. České kajakářky na trati závodu hlídek.
Výsledková tabule ale mlčela. Dlouho trvalo, než jízdu Francouzek zopakovali ve zpomalených záběrech. Češky, které vše sledovaly na obrazovce, vyhodnotily, že k žádné chybě nedošlo.
Přesto zůstávaly ještě dlouhé minuty poté na prvním místě. A nikdo nic nevěděl. Komentátoři se odmlčeli, televizní přenos ukazoval neutrální záběry areálu. Až pak nastalo vzrušení – už ukazují výsledky! Ale ne… ty jsou z předchozího závodu mužů.
Trvalo přes půl hodiny, než se mezi zamlkle postávajícími hloučky ozval jásot. A jeho původcem byly Francouzky. Rozhodčí vzali zpět padesátisekundovou penalizaci, a francouzský tým se rázem vyhoupl na zlatou pozici.
Češkám přisoudili stříbro.
„My jsme tam tu padesátku neviděly. Takže jsme spíš čekaly na to, až potvrdí, že jsme druhé. Kdybychom zůstaly první, asi bychom z toho neměly radost,“ říkala už s medailí na krku Hilgertová.
Kajakářky se stříbrem ze závodu hlídek. Zleva: Tereza Fišerová, Amálie Hilgertová a Antonie Galušková
Dojely si pro medaili z Evropských her a pro titul evropských vicemistryň, přestože spolu absolvovaly pouze dva tréninky. „Ale na medaili jsme si dnes věřily,“ ubezpečovala Galušková. „Je pro nás důležité, že ji máme. A jakou má hodnotu, na tom nezáleží,“ přiznávala Fišerová.
„Hlavně jsem na nás hrdá, že jsme ten dnešek tak nějak zachránily,“ svěřovala se Hilgertová.
Ve čtvrtek se totiž alespoň jedna česká medaile ve slalomářském areálu očekávala. Jenže od mužů.
Jejich závod proběhl dřív než ten ženský a Češi do něj startovali z pozice obhájců titulu mistrů Evropy. Oproti loňskému šampionátu k sobě do trojice přibrali Jiří Prskavec s Vítem Přindišem teprve jedenadvacetiletého Jakuba Krejčího.
„Hlídky nám šly. Těšili jsme se, že předvedeme náš dobrý výkon,“ popisoval nastavení týmu Prskavec.
Jiří Prskavec na Evropských hrách v Krakově
A k dobrému výkonu měli skutečně našlápnuto. „Hned první protivodu jsme krásně zkrátili, byl to super start,“ líčil Prskavec. V polovině trati začali na nejlepší po drobných chybách ztrácet.
„Ale furt jsme na to měli, jenže jsme potřebovali perfektně povedený spodek,“ říkal. U jedné z posledních branek se však rozsvítila padesátisekundová penalizace. Podle rozhodčího na břehu Přindiš nedostal své tělo do branky číslo devatenáct.
„Vůbec mě nenapadlo, že jsem ji neprojel,“ divil se Přindiš.
Přesto rozhodčí trvali na svém a Čechy tím odsoudili na čtrnácté místo. Tak daleko od předpokládané medaile.
Všichni čeští slalomáři na kajaku uspěli v kvalifikaci Evropských her a ME |
„Vítek naprosto správně vyhodnotil, že to musí někde zkrátit, protože on jako třetí loď dělá konečný čas,“ hodnotil Prskavec. „Musím se podívat na video, abych věděl, jestli tam ta padesátka byla, nebo jestli nás trochu neřazízli.“
Kdyby Češi penalizaci nedostali, brali by bronz. A pocit, že byl trest chybný, nebo minimálně sporný, ještě vzrostla, když později Francouzkám v úplně stejné situaci rozhodčí trestné sekundy nakonec smazali.
Co bylo v případě Čechů jinak?
„Francouzky měly štěstí. Danou chvíli nasnímaly čtyři kamery, a z nich to můžou rozhodčí dobře posoudit,“ vysvětloval kouč Jiří Prskavec starší. Na Přindiše mířily v osudný moment jen dvě kamery. „A z těch nejsou schopni říct, jestli Vítek v té bráně opravdu je.“
Verdikt rozhodčího na břehu proto zůstal.
„Jsem smutný, že jsem to takhle zabil,“ litoval Přindiš.
Evropský šampionát ve vodním slalom se ale teprve rozjíždí. Snad si Češi veškerou smůlu vybrali hned na začátku.
