"A právě při velkém fotbale jsem si zlomil klíční kost. Podle lékaře už je to v pořádku, já ale zraněné místo ještě trochu cítím," vysvětluje Dlouhý.
Tolik funkcí najednou možná už brzy zastávat nebude. Vážně totiž přemýšlí o tom, že by skončil s trénováním. Pozice hrajícího kouče podle něj není zrovna ideální.
"Jsme se spoluhráči stejná věková skupina, všichni mě berou jako kamaráda, takže tam není až takový respekt," soudí Dlouhý.
"Ale není to dobré ani vůči mně, protože se často soustředím jen na své svěřence a nekoncentruji se na sebe. Můj výkon je pak určitě o něco horší."
Dlouhý už mnohokrát uvažoval, že s trénováním skončí a bude se plně věnovat hráčské kariéře. Má to ale jeden háček. "Nemám stále nástupce. Sháníme ho, ale je to docela těžké," říká Dlouhý.
Sám vzal trenérské místo tak trochu z nouze. "V Praze nebyl nikdo vhodný. Udělal jsem si kurz, navíc mám zkušenosti z reprezentace a z různých pohárů. Jenom teď nevím, jestli říct bohužel, nebo bohudík," vzpomíná Dlouhý.
Radost mu dělá alespoň spolupráce s jeho asistentem Martinem Cicalou. "Hlídá střídání, sleduje rozhodčí, hecuje kluky. Já pak hráčům spíš ukazuju různé kombinace, které bychom měli zahrát," pochvaluje si souhru Dlouhý.
I kdyby s koučováním přestal, s žižkovským futsalem má stále velké plány. "Pokaždé je naším cílem dostat se do play-off a usilovat o první místo," říká Dlouhý.
To se ale Žižkovu nedaří. "Bojujeme o čtvrté až páté místo, to je pro mě málo. Za uspokojivý výsledek považuji, když vyhrajeme ligu a třeba ještě i pohár. Zkrátka první místa. Jinak to nemá cenu."
