„Nejdůležitější bylo zachovat chladnou hlavu, což v tomhle prostředí není úplně problém,“ rozesmál se pak na břehu, odkud ho povzbuzoval maskot krále s cedulí Neznám slovo nejde!
Pod vodou extrémní sportovec strávil 95 vteřin, ovšem nešlo o čas, nýbrž o délku. „Bylo to rychlejší, než jsem čekal. Cítil jsem se výborně!“ O 4,7 metru překonal Dána Stiga Severinsena, který své maximum dosáhl v roce 2012.
Do Guinnessovy knihy rekordů se Venclův výkon zapíše až po potvrzení od jejího vydavatele, který si musí prostudovat dodané dokumenty. Účast komisaře přímo na místě by stála čtvrt milionu korun. Tloušťka ledu byla 31 centimetrů, tedy jeden nad hranicí nutnou pro Guinnessův rekord. Vencl a jeho kamarádi led několik dní polévali, aby byl mohutnější.
 |
Světový rekord freediverské organizace Pure Apnea bude uznaný dříve. „Měli jsme tu rozhodčího, na první dobrou tomu dal bílou kartu. Ale neviděl mě pod ledem, v nejbližších hodinách zkontroluje videozáznam,“ prozradil 38letý Vencl.
Plaval 250 centimetrů pod hladinou bez neoprenu, čepice i závaží a jistili ho potápěči. Na cestě měl kromě první a poslední díry ještě další tři pro případ nouze. I když by ho prý na akci nepojistili, nebezpečná nebyla. „Lidi by strašně rádi slyšeli, že kdykoli se ponořím pod led, riskuji život a rodina nikdy neví, jestli se vrátím domů. Ve skutečnosti tomu tak není. Velmi dbám, aby jakýkoli ponor byl stoprocentně bezpečný. Měli jsme tu profíky potápěče, a kdybych uhnul ze směru, čapli by mě za ruku a odvedli do bezpečí.“
Český iceman umrtvuje hlavu. Samková mi na rekord pod ledem věří, říkáO Venclově přípravě na rekordní počin  |
Teplota vody byla jeden až dva stupně Celsia nad nulou, tedy pro Tepličana Vencla relativně pohodová proti zasolenému sudu doma na balkoně, v němž trénoval. Hlavu tam strkal, když voda měla i minus čtyři stupně. „Věděl jsem, že 80 metrů určitě uplavu. V bazénu dávám dvakrát tolik, v ledové vodě vydržím 15-20 minut. Tady šlo o kombinaci obojího, což je magické, i když to bolí. Jediné, co mě svazovalo, byla ta tíha okamžiku,“ líčil bývalý učitel tělocviku.
Ale zvládl to, myšlenky pod ledem mu netěkaly. „Freediving je disciplína, při níž musíte být tady a teď. Zachovat čistou hlavu, vypnout ji, mít ji prázdnou. A soustředit se na daný okamžik, na dané tempo. Jak myslíte, co bude za pět metrů nebo pět vteřin, už nejste tady,“ vykresluje Vencl. „Myšlenky pod ledem kloužou stejně jako nad ledem. Jen jednou jsem znejistěl, jestli dobře počítám značky na laně.“
Počítal dobře, a když vylezl, prohodil slova o tom, že to tak strašné nebylo. „Pořád jsme si říkali s klukama, co řeknu, až vylezu. V hlavě mám mistra Venclovského, který když zdolal kanál La Manche, řekl: Já su tak šťastné! Chtěl jsem vymyslet něco podobně chytrého. To moje vyjádření znamenalo, že jsem se cítil velmi dobře, že jsem měl jasně daný cíl a věděl jsem, že to zaplavu.“
S rekordem mu pomáhal velký tým. „Možná to bude znít pateticky, ale nebylo to o rekordu, nýbrž o té cestě. Podívejte, kolik lidí na tom pracovalo! Pomáhali mi nastavit hlavu. Abych pravdu řekl, myslel jsem si, že až se vynořím a udělám rekord, bude mír na světě, chod lidstva se změní, ale asi to tak úplně nebude,“ řehtal se reprezentant ve volném potápění. „Předpokládám, že odpoledne půjdu s rodinou na procházku.“
Ve své hlavě, která se jako jediná nedá otužit a na chlad si prostě musí zvyknout, už má Vencl nápad na další bláznivý kousek. „Chtěl bych se v plavkách pod ledem potopit do 50 metrů. Ale uvidíme, jestli příští rok nebo až za dva roky.“
