Comeback na kurty plánuje na konci ledna. "Tak, abych mohl snad úspěšně obhajovat první místo na mistrovství republiky," přál si Koukal.
Pak budou zbývat už jen tři měsíce do začátku olympijské kvalifikace. "A věřím, že nejpozději v té době budu ready, abych se mohl úspěšně rvát o Londýn."
Ale to Koukala, který vinou nemoci přišel o vlasy, čeká ještě dlouhá cesta. Dnes totiž vyšlápne do druhého patra a bolí ho nohy. "Pocitově jsem tak na 30 procentech toho, co jsem byl před nemocí," odhadoval.
Od lékařů ale dostal svolení k návratu do tréninku. Tělo přežilo, slyšel od nich. Teď začne plavat, běhat, šlapat na trenažéru. Nejbližším cílem je to, aby vydržel makat víc dnů za sebou.
"Můžu dělat všechno, na co se cítím. Ale s rozumem," říkal 24letý hráč. "Začnu opravdu zvolna s vytrvalostí, žádná síla, činky úplně vypouštím. Myslím, že tělo bude potřebovat minimálně měsíc, než si zvykne přijímat nějakou zátěž."
Raketu držel v ruce naposledy před třemi týdny, to měl zrovna po druhé chemoterapii. Mezi prvními dvěma dávkami dokázal dokonce hrát zápasy. "Ta třetí mě ale sundala úplně. Byl jsem úplně mimo. O víkendu to půjdu zase zkusit."
V úterý totiž odjíždí na exhibiční turnaj do Štrasburku, kam ho pořadatelé pozvali. Jako jednoho ze čtyř Evropanů.
"Toho si moc vážím," děkoval Koukal na dálku. "Varoval jsem pořadatele, že nejsem ve formě. Oni odpověděli, že by přesto byli rádi, abych přijel. Chci ten turnaj pojmout jako show, v exhibičním tempu. Soupeři o mé nemoci vědí, snad k tomu budou přistupovat podobně a nedostanu kanára."
Už jenom myšlenky na to, že se znovu vrátí do soutěžního prostředí, Koukala povzbuzují, psychika sílí.
"Je to vítězství," radoval se. "Je strašně dobrý pocit, že se zase můžu potit a není mi při tom blbě. Mám zase chuť do života a do sportování."
