Bedáňová cítí respekt

Vyšla vám sezona podle představ?

Jsem spokojený. Podařilo se mi udržet se v první padesátce světového žebříčku dvouhry a ve čtyřhře s Davidem Riklem jsme se dostali do desítky a skončili čtvrtí. Důležité také bylo, že jsem za celý rok nebyl zraněný a mohl odehrát své v singlu i v deblu.

Kterého výsledku si vážíte?

Asi Davisova poháru. Nejdřív jsme vyřadili Velkou Británii v čele s Henmanem a pak potrápili Spojené státy. Porazil jsem Samprase u něj doma, před dvanácti tisíci diváky. Na to se nazapomíná, kvůli tomu člověk hraje tenis.

S Riklem jste vyhráli čtyři tituly - Stuttgart venku i v hale, Gstaad a Dubaj, k tomu finále ve Vídni a Moskvě. Čím to, že se tak dařilo?

Sehráli jsme se, rozumíme si.

Olympiáda se vám ale nepovedla. Vy, adepti na medaile, jste prohráli hned první zápas.

Jediným úkolem bylo na olympiádu co nejrychleji zapomenout. Říkalo se, že máme problémy v týmu, že se jako dvojice s Davidem rozpadneme, ale nebyla na tom ani trocha pravdy. Už deset minut po tom nevydařeném zápase v Sydney proti Španělům jsme si sedli a řekli, že sezona pokračuje a že tím spíš ji musíme dobře dokončit. To se podařilo. Následovaly čtyři turnaje a ve všech jsme postoupili do finále. Závěr roku musíme využít v příští sezoně, budeme vysoko nasazováni.

Ve dvouhře vám titul unikl. Nešlo udělat ještě o krok víc, jako třeba ze semifinále v Torontu, kde jste prohrál s Izraelcem Levym?

Samozřejmě, v sezoně by se našlo moc zápasů, které mě mrzí, které jsem nedotáhl do konce, ale beru to sportovně.

Co byste chtěl dokázat příští rok?

Zase vyhrát turnaj ATP Tour ve dvouhře a pokračovat v dobrých výsledcích v deblu. Určitě také uspět v Davis Cupu, to je odrazový můstek pro další turnaje. Vyhrát grandslam? Přání je to hezké. Ale zůstávám při zemi. Vím, jaká je realita a jaká ve světě panuje konkurence.