Žádné velké oslavy však nebyly. „Jen jsme v Plzni zašli s mechanikama na pár piv. Měli jsme toho dost, v pátek se jelo až do noci,“ hlásil v pondělí už z civilního zaměstnání Pech.
Těší vás to vítězství o to víc, že jste ho dosáhl na Šumavě, kterou považujete za domovskou?
Samozřejmě, atmosféra byla jako vždycky výborná. My máme fanoušky po celé republice, ale na Šumavě je to prostředí domácí. Těch věrných příznivců tady máme přece jen nejvíc, kolem trati to bylo znát a hrozně nás těší, že jsme i díky nim vyhráli. Moc jsme si to užili.
Co s vámi udělalo, když jste se dozvěděl, že největší favorit měl defekt, a před vámi se otevřela cesta k vítězství?
Když to řeknu upřímně, tak jsem v první chvíli ani nevěděl, jak se zachovat. Už jsem toho v rallye za ta léta zažil hodně, i těsnější souboje, ale v posledních letech tady tovární škodovka dominuje, tak jsme něco podobného dlouho nezažili.
A když ta původní nejistota pominula?
Tak on jel kousek za námi Filip Mareš, nutil nás jet pořád naplno. Nemohli jsme se koukat jenom na Honzu Kopeckého. A i díky tomu nám to možná taky vyšlo.
Jede se jinak, když jste první?
Je to malinko jiné. Musíte sice jet na plné pecky, ale s respektem. Víc o tom přemýšlíte. Když jedete druhý, nemáte až tolik co ztratit.
Byla Kopeckého ztráta vůbec dohnatelná, nebo jste hned věděl, že na první místo už nemá?
Ten defekt přišel poměrně brzo, do konce bylo ještě šest rychlostek, stát se mohlo cokoliv. Zvlášť při jeho kvalitách. Hrozila změna počasí, nebyla jasná volba pneumatik. Navíc jsme přezouvali na tři zkoušky dopředu, daleko od servisu...
Kdy jste si tedy řekl, že už vám vítězství nikdo nevezme?
Do předposlední rychlostní zkoušky jsem se snažil jet naplno. Byl jsem jako na drátkách, abychom neudělali žádnou chybu, žádný defekt. Jelo se pořád rychle, až závěrečný test jsem projel na jistotu a byl si jistý, že nic nevyvedu.
Měl vy jste během závodu nějakou slabší chvilku?
Hned dvě, jednou jsem špatně dobrzdil ve vyjeté odbočení a trošku mi to uklouzlo, tam jsem nechal pár vteřin. A potom mně v jedné rychlé zatáčce chcípl motor, ale bylo to asi tři sta metrů před cílem a dojeli jsme. Dopadlo to dobře.
Co to vítězství znamená pro další průběh šampionátu? Bylo důležité přesvědčit se, že pořád ještě dokážete vyhrávat?
Taky jsem nad tím tak přemýšlel. Samozřejmě, že bych triumf nejradši zopakoval hned na Krumlově (17. a 18. května). Ten bývá ještě vyrovnanější než Šumava, není tak rychlý, často do toho promluví počasí, smazává to rozdíly ve výkonech aut. Ale pořád si uvědomuju, jakou převahu techniky a lepší vyježděnost Honza má. Určitě se nepustím do něčeho bezhlavého, nepůjdu za hranu. Ale vítězství na Šumavě nakoplo, ty pocity jsou nádherné.
