Jeden z nejnáročnějších podniků sezony má za sebou jezdec Kamil Holán. V Hořicích nastoupil hned do čtyř závodů v rámci seriálu IRRC, neoficiálního mistrovství Evropy na přírodních okruzích.
Holán si v Hořicích vedl skvěle, když vůbec poprvé dokázal vyhrát v IRRC v závodě třídy supersport. K tomu přidal stříbrný věnec za druhé místo a v královské třídě dojel dvakrát čtvrtý.
„Byly to náročné závody. Hořická trať je jedna z nejtěžších a v posledním závodě už jsem nemohl, ale jsou to pro mě jedny z nejoblíbenějších závodů v roce,“ řekl Holán, který jako jeden z mála českých jezdců jezdí i na legendární Tourist Trophy na britský ostrov Man.
V Hořicích jste zajel skvěle, když jste obsadil v supersportech první a druhé místo, k tomu jste přidal dvě čtvrtá místa v superbikách, s tím musí panovat spokojenost, že?
Jsem nadšený, byly to pro mě hodně náročné závody tím, že jsem nastoupil hned do čtyřech z nich. Se supersporty jsem maximálně spokojený. To byly parádní závody. V druhém mě sice začala klouzat spojka, takže jsem byl rád, že jsem vůbec dojel do cíle, proto s druhým místem panuje velká spokojenost. První závod byl hodně nervózní, protože byl několikrát restartovaný, ale nakonec z toho bylo první místo, což pro mě bylo vůbec první vítězství v této kategorii v IRRC v Hořicích. Superbiky byly strašně vyrovnané. Už před závody bylo jasné, že to bude tvrdý závod. První závod mi docela vyšel, ale v druhém závodě jsem pokazil start, což mě hodně mrzí, protože to mohlo dát i na stupně vítězů, ale bohužel to vyšlo takhle.
První závod v supersportech jste vyhrál s přehledem, ale v druhém jste na lídra seriálu Joey Den Bestena ztrácel hned od začátku, kde se to zlomilo?
Problém byl v tom, že mi letos vůbec nejdou starty. Já jsem po něm zůstal viset i za dalšími jezdci, takže mi chvíli trvalo, než jsem se přes ně dostal na druhé místo. A to už měl Joey nějaký náskok, a když tam vznikne ztráta a ty jezdci jedou v podstatě stejně rychle, tak se to špatně dojíždí. On to tu navíc hodně dobře zná a na suché trati si věřil. Navíc když mi po půlce závodu začala proklouzávat ta spojka, už nebyla šance.
Jak je těžké nastoupit do čtyř závodů v jeden den?
Musím říct, že tentokrát to díky teplému počasí bylo v Hořicích hodně těžké fyzicky. Opravdu jsem si sáhl na dno. Hlavně teda v posledním závodě. Ten druhý do 600 ccm byl ještě dobrý, kdy jsem jel opravdu naplno, ale právě v tom čtvrtém se to zlomilo i díky tomu, že se mi to nepovedlo od začátku, tak jsem odešel jednak fyzicky, ale i psychicky, což mě mrzí. Kdybych bojoval a byl čtvrtý, tak bych byl rád, ale vím, že to mohlo být i na tu bednu a já jsem to už nedal. Je to i tím, že trať v Hořicích je na fyzičku strašně těžká. Asi nejnáročnější trať s celého seriálu IRRC. Já jezdím skoro vždy čtyři závody za jeden den, ale Hořice jsou úplně nejtěžší.
Vítězná radost Kamila Holána (uprostřed) po prvním závodě do 600 ccm v Hořicích. Druhý skončil Joey Den Besten a třetí Čech Richard Sedlák.
V supersportech bojujete v rámci celého seriálu o čtvrté místo. Panuje s tím v končící sezoně zatím spokojenost?
Spokojený jsem, ale já jsem spíše na ty nejsilnější superbiky. Hlavně kvůli mé postavě, jsem veliký a těžký. V supersportech mají tak kluci trochu výhodu. (smích) Právě se superbiky ale moc spokojený nejsem. Na rozdíl od supersportů, kde sice mám novou motorku, která se ještě musí na příští sezonu doladit. Po Hořicích jsem ale v průběžném pořadí na čtvrtém místě, což je perfektní. I proto, že kluci, kteří se na supersporty specializují a jezdí celý šampionát, mají motorky perfektně připraveny a tím pádem je s nimi strašně těžké se udržet. V superbicích doplácím na to, že jsem v Belgii nedojel ani jeden závod a ztratil tak hodně bodů. A v Německu, kde se jelo před Hořicemi, jsem kvůli závadě také jeden závod nedokončil. V Hořicích jsem zase něco nahnal a doufám, že to potvrdím i v německém Frohburgu. Chtěl bych se vmáčknout alespoň do první desítky.
Překvapuje vás, jak se rychle závodníci z ciziny učí náročnou hořickou trať, protože dřív to tak nebývalo a většinou zkušení domácí jezdci závodům jasně dominovali.
Nepřekvapuje. Bývalo to tak, ale když člověk sleduje celý šampionát IRRC, tak jsou to opravdu nejlepší jezdci z Evropy a těm už nedělá takový problém se trať naučit a zajet výborný výsledek. Proto se nedivím, v Hořicích se šampionát jel po několikáté a je vyrovnanější a vyrovnanější. Už loni to bylo hrozně těžké. Letos se navíc přidali další jezdci. Je to hrozně náročné a hlavně vyrovnané, ale o to jsou ty závody hezčí pro diváky.
Vy do Hořic jezdíte už dlouho, co pro vás znamenají v závodní sezoně?
Je to určitě specialita. Mně to tu strašně přirostlo k srdci. Tím, že jsem z Vysočiny, tak jsem tolik o hořických závodech od mala nevěděl, ale poté, jak jsem začal závodit na motodromech, tak bylo o Hořicích slyšet víc a víc. Řekl jsem si, že to musím zkusit a hned, jak jsem to tu projel, jsem si to zamiloval. Bylo to pro mě něco úžasného a mám tady na to hrozně hezké vzpomínky. Hlavně když se mi tu podaří vyhrát třeba jako teď.
Vy jezdíte i na nejslavnější road racingový závod na světě, který se jezdí na britském ostrově Man. Je to pro vás vrchol sezony?
Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Je to úplně jiné závodění.
V čem?
Za prvé na Manu je to samostatný závod. Do ničeho se to nepočítá a jedeme tam proti světové špičce. Tam je to zase úplně jiná liga. Člověk bojuje s těmi nejlepšími jezdci. Proto je to pro mě závod sezony, ale hned vedle toho jsou pro mě Hořice. Ať jsou to zatáčky v květnu, nebo teď IRRC. Je to úžasné a miluju to tady.
Jaký máte program pro zbytek sezony?
Hned tento víkend se jedou Dymokury, ale ty asi nepojedu, protože se musím přiznat, že toho mám dost. Jak časově, tak i finančně je to náročné. Takže doma už asi nic nepojedu, ale Frohburg je finále, takže doufám, že se mi podaří udržet čtvrté místo v supersportech a snad bude i nějaký dobrý výsledek v litrech.
