Pech se spolujezdcem Petrem Uhlem ovládli závod v rodném městě s téměř půlminutovým náskokem před zbytkem startovního pole.
Splnila obnovená premiéra Rallye Plzeň vaše očekávání?
Musím říct, že mě opravdu velice mile překvapila. Na sever od Plzně jsem nikdy nejezdil trénovat a zkoušet auto, většinou využíváme lokality směrem na Klatovy nebo na Blovice. Když jsem viděl skladbu rychlostních zkoušek kolem Pernarce nebo Úterý, tak mě to vážně strašně překvapilo. Po jezdecké stránce to bylo hrozně hezky udělané, mělo to rytmus.
Jen počasí vám v sobotu příliš nepřálo...
Trochu nám závod ztížilo. Přišly přeháňky a bouřky, takže jedna rychlostka byla suchá, druhá zčásti mokrá, třetí úplně mokrá... Museli jsme mít nějaké varianty pneumatik a před každou zkouškou to přehazovat. I to nám ale vyšlo. Závod musím ohodnotit nejvyšší známkou, co můžu.
Vzpomínal jste si během závodu na úseky, které vám popisoval váš otec Václav Pech starší, jenž jel tu do té doby poslední plzeňskou rallye před jedenatřiceti lety?
Když mi vyprávěl, jaké byly serpentiny, jak se jel kopec v Úterý a podobně, tak jsem si to neuměl představit. Nikdy jsem tam nebyl. Ale když už jsme tam pak trénovali, tak jsem si přesně vybavil, jak o tom básnil. Myslel jsem si, že ty cesty třeba zanikly. Takhle nádherné úseky v tahu, to se jen tak nevidí! Přijedete na rychlostku, je jedna serpentina doleva, druhá doprava, pak rychlejší úsek a podobně. Nejde o dvě jezdecky zajímavé zatáčky, tady to jsou prostě kilometry. Úplně fantastické.
S moderními vozy ještě navíc ve vysokém tempu.
I s těmi slabšími auty to muselo být tenkrát moc hezké. Dneska nám ty rychlé úseky tak nevadí, kdežto ty „stodesítky“ musely tehdy po těch rychlých úsecích jet třeba 120. Ty technické úseky musely být krásné.
Původně jste neměl účast na Rallye Plzeň v plánu. Jste rád, že nakonec jste na trať nastoupil?
Hrozně, opravdu. Navíc ta atmosféra U Zvonu! Denně tam jezdím, ale když tam pak dorazíte s tím závoďákem a vidíte ty davy lidí, tak je to krásné. V rodném městě. Pamatuju si, že jsme tu jednou nebo dvakrát jeli Šumavu, už to bylo hezké. Jsem moc rád, že jsme nakonec jeli. Rallyesprinty nemáme v plánu, navíc čtrnáct dní před Rallye Hustopeče. Kdyby se cokoliv stalo, tak bychom si přidělali problémy. Ale za loňský a současný rok jsme najezdili málo ostrých kilometrů a cítím, že mi to chybí. Z tréninkového důvodu jsme závod tedy zařadili a udělali jsme dobře.
Jak se vám zamlouvala atmosféra? Přestože závod byl oficiálně vedený jako bez diváků, k trati jich dorazilo požehnaně.
Bylo tu opravdu velké množství lidí, navíc se chovali disciplinovaně, co jsem slyšel. Tím, že rychlostní zkoušky měly kolem deseti kilometrů, se mohou lidé rozptýlit a nemusí být v nějakých davech na sobě namačkaní jako na tribunách.
Myslíte, že má plzeňský závod budoucnost?
Z jezdeckého hlediska určitě. Všichni to kvitovali, všem se líbila trať, svezení bylo moc hezké. Záleží teď na organizátorech, jestli se jim podaří sehnat peníze a domluvit se se starosty obcí na zapůjčení silnic. Za mě by byla hrozná škoda, kdyby to nepokračovalo.
Jaký je váš nejbližší program? Příprava na Rallye Hustopeče?
Přesně tak, vrhneme na to všechny síly. Máme zhruba týden, abychom připravili auto. Ten další týden už se pak jede.
Může být pro vůz problém, když mezi dvěma závody rallye šampionátu absolvuje takovouhle vloženou akci?
Komplikace by to byla, kdyby se něco porouchalo. Kdybychom třeba ťukli karoserii, tak by se nám to za ten týden opravovalo hodně těžce. Kromě motoru máme do auta všechno dvakrát, takto i jezdíme na závody. Teď jsme využili ty náhradní věci. Aspoň jsme je vyzkoušeli, že fungují, i když leží dlouho v krabici. Ty „áčkové“ komponenty jsme schovali na Hustopeče. Ramena, tlumiče, převodovku.
