Těšil jste se po měsíci závodění zpátky do firmy?
Začal jsem tvrdě pracovat hned. Je to perfektně zajeté. Jen jsem přistoupil do rozjetého vlaku.
Je vaše rozloučení s Dakarem opravdu konečné?
Věk už hraje roli, jsem z toho rozbitej, mám zdravotní potíže – krk, kolena… Za měsíc mi bude pětapadesát.
Chlap v nejlepším věku.
Ale ne na závodění, to nechám pětatřicátníkům. Nechci říct, že mě to už nebaví. Těžko se to vysvětluje. Je tam skvělá parta, ale narazíte i na lidi, kteří nejsou má krevní skupina. Nechci je potkávat. Člověk si hledá spřízněné duše, nechce se mít pořád na pozoru, co kde řekne, co někdo natočí, nafotí. V našem Valtr Racing Teamu je to parádní, ale jdete vedle a je to jinak. Řeknete si: Mám v pětapadesáti zapotřebí, aby ze mě někdo dělal hlupáka?
Afrika je krásná a my tam letíme sto padesát. Tak říkám: Pojďme zastavit, udělat si fotky.
