„Po velmi krátké nemoci náš tatínek, manžel a dědeček pokojně odešel a shledal se s naší velkou láskou Annie,“ informovali blízcí Jana de Rooye na facebookových stránkách rodinné dopravní společnosti.
Rodák z Eindhovenu se na Dakaru poprvé objevil v roce 1981 a od samých začátků usedal za volant kamionů značky DAF. V pětaosmdesátém už dojel druhý, o dva závody později poprvé – a naposledy slavil celkový triumf ve své kategorii.
Mimochodem, český Monsieur Dakar – pozdější šestinásobný šampion – Karel Loprais s Tatrou 815 byl druhý o 14 hodin a 25 minut.
Ale zpět k De Rooyovi, jenž v celkovém hodnocení chvílemi atakoval pódiové příčky a nakonec skončil jedenáctý, což šlo přičítat i bestii, kterou řídil. Nizozemci vyvinuli koncept Turbotwin – speciál se dvěma motory, dvěma převodovkami a výkonem kolem 1 000 koní.
„Je to závodní speciál, který nemá se sériovým kamionem nic společného. Dva motory, tisíc koní a maximální rychlost 200 km/h. Je to sice kamion, ale jede jako osobák,“ reagoval tenkrát Loprais.
V roce 1988 už jel De Rooy s vylepšenou verzí Turbotwin X1, která měla 1 220 koní a maximální rychlost okolo šílených 240 km/h! Právě s tímto jedenáctitunovým monstrem Jan de Rooy v poušti držel tempo s Vatanenovým peugeotem a posléze ho i předjel.
Ty záběry kamionu rychlostně konkurujícího autům natočené z vrtulníku tenkrát obletěly svět.
A říká se, že rozzuřený Vatanen vzteky mlátil do volantu, když jej De Rooy předstihl.
Ptáte se, jak je možné, že „iksjednička“ Dakar nevyhrála? Druhý týmový DAF, o drobet slabší Turbotwin X2 druhé posádky totiž v osmé etapě ošklivě havaroval a navigátor Kees van Loevezijn přišel o život poté, co vyletěl čelním sklem i se sedačkou. Řidič Theo van de Rijt a mechanik Chris Ross byli po několika přemetech v kamionu těžce zraněni. De Rooy z piety odstoupil a firma DAF oznámila, že už se soutěže nikdy nezúčastní.
Organizátoři kvůli nehodě na rok zakázali kamionům startovat, pak je mezi účastníky vrátili, ale s mnohem přísnějšími pravidly, jež zapovídala podobně šílené speciály jako Turbotwin.
De Rooy se později na Dakar přeci jen vrátil, opět se speciálem DAF, tentokrát s ním do kabiny usedl i syn Gerard, později dvojnásobný vítěz (2012 a 2016) mezi trucky.
V roce 2002 dojeli šestí, pak čtvrtí, což bylo Nizozemcovo „novodobé“ maximum. Na svůj sen, jímž bylo umístění v elitní desítce celkového pořadí, Jan de Rooy v následujících třech startech už nedosáhl.
Kariéru ukončil devátou příčkou na Rallye Hedvábná stezka 2009 v šestašedesáti letech, protože v tehdejší finanční krizi už nechtěl mít tak nákladného koníčka.
Věnoval se logistické firmě a rodině, s milovanou paní Annie, jež zemřela na podzim 2010, měl tři potomky.