V půlce soutěže se prokousal na první příčku, během nevyzpytatelné dvoudenní etapy Chrono48 v dunách pouště Rub al-Chálí, která se jela premiérově, si vypracoval víc než hodinový náskok.
A ten už nepustil.
„Když jsme projeli cílem, i mně došla slova,“ popisoval. „Tohle je prostě splněnej sen!“
Macík tak naplnil očekávání, vyrovnal se s tlakem, jejž po několika umístěních na pódiu nebo těsně pod ním pociťoval. Vždyť loni byl celkově druhý, předtím sedmý, čtvrtý, pátý... Chvíli před odletem na úspěšný ročník v kavárně Pilot Café na Letné, kterou provozuje se ženou Kateřinou, upřímně líčil: „Není snadné odpovídat na otázky: Tak už teď? Teď? Tak teda teď?“
Tak už teda teď!
Usměvavý čtyřiatřicetiletý pilot to dokázal.
Velkolepý český triumf. Macík ovládl Rallye Dakar, Loprais skončil druhý |
Ve finiši juchal s fanoušky, s navigátorem Františkem Tomáškem a mechanikem Davidem Švandou, s dalšími lidmi z týmu.
Dlouze se objímal s tátou Martinem, u nějž to před lety všechno začalo. I díky němu můžeme bez přehánění napsat, že proslulá rallye formuje juniorův život.
Macík starší totiž o Dakaru předlouho snil. Po revoluci rozjel doma v Sedlčanech tiskárnu a když začala na přelomu milénia vydělávat, rozhodl se nejnáročnější závod planety poznat zblízka.
V roce 2002 vzal – teprve na kukačku – tehdy ještě do Senegalu i dvanáctiletého syna. Podívat se na Lopraise, na poušť, na plameňáky. Dakar je okouzlil a starší Macík po návratu do vlasti z objevené staré liazky, která jela v Africe ročník 1992 (!), postavil svůj první závodní speciál.
 |
Nejlíp dojel čtvrtý (2010), vzápětí kariéru ukončil a dnes šéfuje týmu MM Technology, jehož jedničkou je právě syn. Ten po dvou navigátorských soutěžích prvně startoval za volantem v roce 2015, tenkrát v pětadvaceti coby nejmladší pilot kamionu v dějinách Dakaru.
Tvrdí o sobě, že je rovným dílem závodník i podnikatel.
Do těchto vod se vrhl už v devatenácti, podílel se na chodu zmíněné tiskárny a rodinné cestovky – Macíkovi spojili příjemné s užitečným. Pořádali zájezdy do pouště, kde trénovali, a jejich klienti a sponzoři si na místě mohli jízdu v kamionech nebo na čtyřkolkách vyzkoušet.
Z Dakaru-koníčku a splněného snu se pozvolna stal Dakar-byznys. Nejen pro Macíka mladšího tým vyvíjí a prodává závodní techniku. Už tedy ne LIAZ, ale značky Iveco.
Macík nejen o životě s Dakarem: Když mě vyhodíte v poušti, postarám se o sebe |
„Dali jsme do vývoje kamionů spoustu peněz, bavíme se o více než stovce milionů korun. Děláme byznys, prodáváme kamiony, staráme se o budoucnost. Kolem Dakaru se budu motat možná do konce života,“ prozradil Macík junior.
Vedle všeho kolem trucků a samotného řízení se totiž nadchl pro marketing. Už v začátcích rodinného týmu si ho vzal na starost, věnoval se sociálním sítím. A dnes? Jeho mediální firma má na každém ročníku spoustu klientů, jimž ze závodu dodává fotky a videa.
„Nikdo v Čechách nemá tak zvládnuté sociální sítě a marketing. K tomu obličej, na který se dá koukat, zdravé ego, je cílevědomý, maká na sobě a musím připustit, že mu to závodění jde,“ pravil o něm nedávno táta.
Čerstvý vítěz Dakaru, kromě toho, že mu to závodění vskutku skvěle jde, platí za vtipného společníka. Je otevřený, rád se směje, baví sebe i ostatní nejen fůrou historek z dun a kabiny. A to přitom v klukovských letech pozornost nesnášel: když měl prezentovat referát před třídou, radši hodinu zatáhl a dostal pětku.
Řekli byste to do někoho, kdo už pár let vyprodává sály s talk show Posedlí Dakarem?
Ten název mimochodem nemůže být výmluvnější.
