Třebaže nenapodobil loňské páté místo a legendární Rallye Dakar dokončil pilot kamionu Jaroslav
Valtr osmnáctý, osmý ročník, na kterém startoval, se mu vryje do srdce asi nejsilněji. Před 55. narozeninami měl poprvé za soupeře v nejnáročnějším motoristickém závodě planety i oba syny. Jaroslav mladší jako navigátor pomohl Aleši Lopraisovi ke druhému místu a Michal ve své premiéře dojel třináctý. I proto mohl pyšný otec ohlásit dakarskou pouť za uzavřenou. Ačkoli u dobrodruha ze Šternberku a majitele stavební firmy nikdy nevíte.
Těšil jste se po měsíci závodění zpátky do firmy? Začal jsem tvrdě pracovat hned. Je to perfektně zajeté. Jen jsem přistoupil do rozjetého vlaku.
Je vaše rozloučení s Dakarem opravdu konečné? Věk už hraje roli, jsem z toho rozbitej, mám zdravotní potíže – krk, kolena… Za měsíc mi bude pětapadesát.
Chlap v nejlepším věku. Ale ne na závodění, to nechám pětatřicátníkům. Nechci říct, že mě to už nebaví. Těžko se to vysvětluje. Je tam skvělá parta, ale narazíte i na lidi, kteří nejsou má krevní skupina. Nechci je potkávat. Člověk si hledá spřízněné duše, nechce se mít pořád na pozoru, co kde řekne, co někdo natočí, nafotí. V našem Valtr Racing Teamu je to parádní, ale jdete vedle a je to jinak. Řeknete si: Mám v pětapadesáti zapotřebí, aby ze mě někdo dělal hlupáka?
Afrika je krásná a my tam letíme sto padesát. Tak říkám: Pojďme zastavit, udělat si fotky.
Jaroslav Valtr
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
