Letos to u Matějovských budou z motoristického hlediska více než spokojené Vánoce. Až se v nich totiž Stanislav a Michal Matějovští, otec a syn z Hradce Králové, sejdou, budou si oba moci s sebou přinést trofej, která je určena pro evropského šampiona.
„Vzpomínám na to rád. Nejen na samotné závody, ale také na všechno, co s tím souviselo, hlavně na stavbu závodní tatry v Kopřivnici a v pražských dílnách společnosti Hesti,“ vypráví dnes čtyřiapadesátiletý Stanislav Matějovský, jehož triumf v seriálu tahačů z roku 2001 letos napodobil třicetiletý syn Michal. „Pro moji kariéru to znamená hodně,“ říká čerstvý šampion jedné z kategorií Evropského poháru cestovních vozů.
Motoristické rodiny v kraji* Ladislav a Jan Brožkové |
Těžko říct, zda pro Stanislava Matějovského bylo psychicky těžší před čtrnácti lety zvládnout tlak soupeřů a uzmout jim evropský titul, nebo stát poblíž svého syna Michala, který o podobné ocenění usiloval letos. „Prožíval jsme to velmi intenzivně, ze své vlastní zkušenosti vím, co všechno se může stát. Stačí drobná závada nebo kolize a celoroční snažení může vyjít do prázdna,“ přiznává čtyřiapadesátiletý Stanislav Matějovský, pod jehož dohledem se právě letos motoristický kruh pomyslně uzavřel. Po více než pětatřiceti letech od chvíle, kdy Stanislav se závoděním začal.
Matějovští se letošním úspěchem syna Michala připojili mezi rodiny, v nichž se motoristické geny přenesly z otce na syna. Scénář byl hodně podobný jako v řadě jiných motoristických rodin. Otec závodil, syn začínal tím, že s ním jezdil na závody. Michal nebyl výjimkou. „Táta mi hodně pomáhá dodnes, poprvé to bylo ve chvíli, kdy mě před dvaadvaceti lety přivedl k závodům,“ vypráví letošní evropský šampion.
Tátův titul sledoval
V té době se jeho otec stále proháněl po evropských okruzích a vrchol jeho kariéry se teprve blížil. „Když se táta stal mistrem Evropy, bylo mi šestnáct. Když jsem nebyl ve škole nebo jsem sám nezávodil, jezdil jsem s ním a fandil mu,“ vzpomíná si Michal na sezonu, v níž se otec stal evropským šampionem.
Stanislavovy vzpomínky na synovu cestu za titulem jsou velmi čerstvé. Pomohl mu k němu nejen tím, že ho před lety k závodění přivedl, ale také svými zkušenostmi z motoristického světa a nezbytnou manažerskou činností, při níž může navázat na své kontakty z doby, kdy sám závodil. „Například firma Hesti nebo broumovská Veba s námi byly už před lety i při mém zisku titulu,“ připomíná Matějovský otec.
Přestože svůj evropský titul získal v závodech tahačů, disciplína, v níž závodí jeho syn, mu rozhodně není cizí. Okruhové závody cestovních vozů patří do jeho motoristické historie a společně s dalšími disciplínami předcházely klání trucků.
„Okruhy jsem sice jezdil, ale za ty roky, co od toho uplynuly, je tohle závodění a také technika úplně někde jinde, těžko říct, jak bych dopadl,“ přiznává Stanislav.
To syn Michal nemá s disciplínou, v níž se prosadil otec, žádný problém. Několik let spolupracuje se stájí Buggyra, dokonce si v jejích tahačích už i zazávodil, a letos k tomu přidal start v atraktivním seriálu, který se jezdí v Číně: „Pár závodů mám za sebou a moc jsem si je užíval, tahač bych zvládl.“
Právě v těchto dnes se rozhoduje, kam povedou Michalovy další závodnické kroky. Evropský titul, který získal s vozem BMW 320si v barvách stáje Křenek Motorsport, byl určitě vyvrcholením jedné etapy závodnického života, nyní zvažuje, kam dál.
„Máme rozjednaných několik projektů,“ prozrazuje Stanislav. Ať už to dopadne jakkoliv, jedno je jisté. V dohledné době se totiž na závodech objeví příslušník už třetí generace motoristického rodu, Michal letos oslavil narození syna. „Moc se těším, až ho vezmeme na jeho první závody,“ přiznává Michal a určitě by totéž řekl i dědeček.
