Stejně jako jeho otec Stanislav v tahačích před lety hradecký automobilový závodník Michal Matějovský závod zařazený do mistrovství Evropy vyhrál už loni. A pro rodinou historii možná není tak důležité, že v úplně jiné motoristické disciplíně.
O víkendu se otcovým závodním úspěchům, mezi nimiž nechybí ani titul mistra Evropy právě s tahači, mohl přiblížit ještě víc. Po loňském triumfu ve slovenské části mistrovství Evropy cestovních vozů totiž Michal Matějovský sahal ve své první kompletní sezoně v tomto šampionátu po bronzové medaili.
Na brněnském Masarykově okruhu mu jeho útok na ni nevyšel a rodinná sbírka se tak o evropský kov letos ještě nerozrostla. "Neměl jsem k tomu zase tak daleko, ale na to, že to byl můj první kompletní rok, tak páté místo beru," uvedl sedmadvacetiletý závodník z Hradce, jenž v motorsportu úspěšně následuje svého otce, mimo jiné evropského šampiona tahačů z roku 2001.
Otec tak zůstal s medailí z evropského šampionátu zatím nad vámi. Nedobírá si vás trochu?
Tak to vůbec nebereme.
Ale neříkejte, že vzhledem k tomu, že sám byl výborný závodník a nyní se stará o váš tým, závodění často neřešíte?
Tak to samozřejmě ano. Táta má hodně zkušeností, závodil hodně dlouho nejen v tahačích, ale i s cestovními auty. Závodil dobře a od začátku se mi snažil zkušenosti předat. Ale dnes mi do mého vlastního závodění už ani nemluví. Spíš je pro mě nenahraditelným servisem hlavně v otázce financí, což je v motorsportu hodně důležité. Má dlouholeté kontakty a partnery, s kterými spolupracuje třeba už desítky let, to je hodně cenné.
Největšího úspěchu dosáhl v roce 2001, kdy se stal v tahačích mistrem Evropy. Pamatujete si na to?
Bylo mi patnáct, vnímal jsem, že je to velký úspěch, ale nijak zvlášť živá vzpomínka to pro mě není.
Michal MatějovskýSedmadvacetiletý hradecký automobilový závodník. Se závoděním začal pod vedením svého otce Stanislava, který se stal v roce 2001 mistrem Evropy v závodech tahačů. První závodní zkušenosti získával v motokárách, poté přešel na okruhové závody cestovních vozů. Úspěšně se účastnil řady okruhových závodů a seriálů včetně mezinárodních, což ho v letech 2008 a 2009 vyneslo do Evropského poháru - SEAT León Eurocup. Nejlepším jeho výsledkem bylo druhé místo ve Valencii v roce 2009. Loni se na Slovensku zúčastnil závodu mistrovství Evropy cestovních vozů (ETCC) a jako první Čech v historii jeden z podniků tohoto seriálu vyhrál. V letošní sezoně absolvoval v týmu Křenek Motrosport seriál mistrovství Evropy ETCC kompletní a obsadil v něm celkové 5. místo. |
Víkendovým závodem v Brně jste se mohl jeho úspěchům v mistrovství Evropy, i když úplně v jiné disciplíně, přiblížit. Proč to nevyšlo?
Asi jsem moc chtěl a v jedné ze zatáček prvního závodu jsem byl rychlejší, než bylo potřeba. Soupeře jsem sice předjel, ale při výjezdu ze zatáčky šlo auto do smyku. Auta s pohonem zadních kol jsou přece jen dost přetáčivá, navíc jsem se dostal mimo ideální stopu a ta nebyla moc čistá. Vyjel jsem z tratě a bylo po nadějích.
Bylo to poměrně brzy, nedalo se s útokem počkat?
Možná ano a je to pro mě další zkušenost. Ale na soupeře, kterého jsem předjížděl, jsem si věřil, zkusil jsem to chvíli předtím a on mi to vrátil, tady byla další dobrá příležitost. Takový je ale motorsport a zkusit jsem to snad i musel.
Jak jste v tu chvíli přijal fakt, že útok na třetí místo se nepodaří?
Chvíli jsem mlátil do volantu, ale brzy to přešlo, i když jsem to bral jako promarněnou šanci. Už třeba proto, že jsem vyhrál měřený trénink, takže jsme byli připraveni dobře. Na druhé straně dostat se z pátého místa na bronzové bylo v Brně těžké, třeba Dušan Borkovič, se kterým jsem o to soupeřil, jezdil v Brně bezchybně, neustále byl kolem mě, bylo by obtížné se před něj bodově dostat.
Slavit jste ale mohl stejně, vyhráli jste hodnocení národů, váš týmový kolega Petr Fulín se stal mistrem Evropy. Tým Křenek Motorsport, za který jste oba jezdili, vám asi připravil výborné podmínky?
S panem Křenkem máme dlouholeté vazby, všechno fungovalo bez nejmenších problémů a je to hlavně vidět na výsledcích. A Petr Fulín? Úplně v pohodě. Je to výborný závodník i přesto, že začínal závodit až někdy v osmadvaceti letech. Shodou okolností právě v roce 2006, kdy závodil poprvé, to bylo v mém autě. Na trati si nedáme ani centimetr, ale jinak je vztah bez problémů.
Máte za sebou první kompletní ročník v mistrovství Evropy, ale premiéru jste si odbyl už dřív, kdy jste startoval v jednotlivých závodech. Je v tom velký rozdíl?
Docela jo. Když jedete na jeden závod, tak můžete překvapit a nemusíte přemýšlet nad tím, že vám v případě neúspěchu budou chybět body do celkového pořadí.
Překvapení se vám loni podařilo, vyhrál jste závod na Slovensku. Letos jste tam zajel svůj nejlepší výsledek sezony. Je to trať, která vám nejvíc sedí?
Určitě mi vyhovuje a je to také hodně tím, že na ní mám hodně naježděno.
Váš otec také začínal s cestovními vozy, ale největší slávu si vyjezdil s tahači. Nebudete ho následovat?
V plánech do budoucna se něco takového objevuje, ale teď to zatím není tak aktuální.
Ale letos jste si už jeden závod mistrovství Evropy tahačů zajel.
To je pravda. Jsem testovací jezdec Buggyry a ve čtvrtek před víkendovým závodem v Mostě se ruský jezdec této stáje Jegorov definitivně rozhodl, že kvůli zlomené ruce jet nemůže. Takže původně jsem měl jen Buggyře v Mostě pomáhat, nakonec z toho byl klasický závodnický víkend.
A také ne špatný výsledek, dojel jste na začátku druhé desítky.
Škoda, že to nedalo na body, ale bohužel jsem se dostal za závodníky, kteří se těžko předjíždějí. Trochu smůla.
Když mluvíme o budoucnosti, váš letošní týmový kolega z mistrovství Evropy Petr Fulín nevylučuje možnost, že by zkusil mistrovství světa v této kategorii. Jak jste na tom vy?
To je pro mě předčasné. Ani asi já sám na to ještě nejsem tak připravený, navíc peníze potřebné pro Evropu a pro svět jsou trochu někde jinde. Sezona skončila teprve teď o víkendu, o té další se bude rozhodovat v příštích týdnech a během zimy, rád bych zkusil mistrovství Evropy i příští rok.
