„Je to úžasný pocit z vítězství sám nad sebou. Je to tak kultovní soutěž s takovou atmosférou a náročností, že v cíli zažíváte velké emoce,“ přibližuje Rada, který s navigátorem Jaroslavem Jugasem obsadil mezi 94 posádkami celkové 59. místo. Ve své třídě RC4 pak skončili jedenáctí, přestože jejich vozidlo jako jediné spadalo do slabší kategorie N.
Při zdolávání nástrah v kopcích kolem Monte Carla posádce Agrotec racing teamu nejednou zatrnulo. „Patří k tomu, že vás něco překvapí a auto uklouzne. Na úzkých cestách, kdy je z jedné strany strž a ze druhé skála, to není nic příjemného, ale vždycky jsme to ustáli,“ líčí Rada.
Suché pasáže za zatáčkou náhle střídal led Kouzlo Monte Carla spočívá i v tom, že pořadatelé dokážou soutěžícím pokaždé připravit nové záludnosti.
„Mají fantastické možnosti ohledně tratí a snaží se vybírat co nejsložitější a technicky nejnáročnější úseky. Letos nebyl na silnici sníh, ale vysoko v horách často zmrzla vlhkost a vozovka byla pokrytá souvislým ledem. Některé úseky byly suché, ale za zatáčkou najednou čekal led, což bylo velmi překvapující. Člověk musel jet opatrně,“ popisuje 47letý pilot.
V takových podmínkách kromě řidičského umění rozhoduje rovněž pneumatiková alchymie.
„Ráno na trať vyjedou ledoví špioni a vy se podle jejich zpráv musíte rozhodnout. Každý volí podle svých pocitů. My jsme v pátek a v sobotu na obutí vydělali, v neděli jsme ztratili. Rozhodl jsem se pro bezpečnější variantu na ledových úsecích, ale jak sluníčko vysušilo trať, bylo jich méně než suchých a pneumatiky se nám přehřály,“ vysvětluje Rada, podle nějž je při úvodním podniku mistrovství světa klíčová strategie. „Ta soutěž se jede hlavou. Musí se hodně přemýšlet, jakou zvolit taktiku. Je to o tom najít hranu, abyste neudělal chybu a zároveň jel co nejrychleji.“
Dalším ze specifik Monte Carla jsou diváci. Kvůli jejich zástupům se dokonce musela zrušit jedna rychlostní zkouška. „I jinde stáli lidi velmi blízko tratě. Sám u nás pořádám závod a lidi na takových místech bychom nechtěli a posouvali je jinam. Na druhou stranu je pravda, že si nepamatuju, že by na Monte Carlu vletělo auto do diváků,“ porovnává Rada.
Ten na jihu Francie úspěšně završil svou stou soutěž v kariéře, kterou načal v prosinci 2003. Láska jménem Monte Carlo jej pokaždé přijde na statisíce, přesto jej její kult neustále přitahuje. „Když byla trať celá pod sněhem a mohli jsme smazat rozdíly, dokázali jsme dokonce vyhrát třídu i s naším těžkým autem,“ vzpomíná.
Červená Alfa Romeo z Hustopečí už se ovšem nejspíš na mýty opředenou soutěž nevrátí, protože jí končí homologace. „Ostatní auta v naší třídě jsou lehčí, mají lepší brzdy, výkonnější motor i sekvenční převodovku. Já ale tu značku mám rád,“ vyznává se Rada z nostalgie. Vůz, se kterým brázdil monacké průsmyky, však bude stále k vidění alespoň v českém šampionátu.
