Leden 2023, vesnice na Liberecku, garáž u Romančíků.
V malé televizi v rohu místnosti dokola vysílali zajímavosti z Dakaru. Neustále tam zaznívala jména jako Michek, Engel, nebo pozdější vítěz Kevin Benavides.
„A já si zrovna šrouboval něco v převodovce a u toho na kluky koukal. Tehdy jsem si řekl: Tak pojď, už je čas. Musíš to zkusit, než ti ujede vlak a už na to nebudeš mít. Roky ti přibývají, oddalovat to je blbost,“ líčil Jaromír Romančík moment, kdy se napevno rozhodl, že si Dakar taky vyzkouší.
Nejde o žádného zelenáče, mezi motoristy je to velké jméno.
Dakar 2024vše o závodě |
Šampion v enduru i motokrosu, který jezdil také ve Spojených státech či v Kanadě. Taky byl členem reprezentačního týmu na Šestidenní, kde získal bronz. O Dakaru pětadvacet let snil, v minulosti měl i pár nabídek ho jet, ale nikdy nekývl.
„Dokonce před pěti šesti lety přišel i Ervín (Krajčovič, majitel stáje Orion MRG, za kterou nyní pojede), ale já se tehdy necítil dostatečně psychicky vyspělý na to, abych nejtěžší závod jel. Hlava musí být fakt dobře nastavená, musíte to v ní mít srovnané,“ říká na rovinu. „Mám už dvě děti, jsem opatrnější, což je na Dakaru potřeba – musíte do toho jít s respektem. Teď se to sešlo. Mám snad ještě nějakou formu, chtěl jsem si to zkusit. Navíc jde o poslední věc, která mi ve sbírce chybí.“
K Dakaru každý musí dospět.
Někomu se to povede klidně ve dvaceti, někdo naopak nemusí být připravený nikdy. Ultimátní výzva v poušti s tisíci závodními kilometry skutečně není pro každého.
Jaromír Romančík má bohaté zkušenosti z motokrosu i endura, ale Rallye Dakar bude úplně jiná zkouška.
„Ono fakt není o co stát. Ráno ve čtyři vyjedete, dáte si 400kilometrový přejezd, k tomu 400kilometrovou speciálku a pak ještě musíte dojet do bivaku. Fakt nálož kilometrů. Dost lidí mi říká, že jsem blázen, když do toho chci jít dobrovolně, ale já holt miluju jízdu na motorce,“ má jasno.
Když se před rokem v lednu definitivně rozhodl, šlo o první krok.
Tím druhým bylo sehnat peníze. A že existují rozhodně jednodušší věci než shánět sponzory pro Dakar… Aby měl aspoň nějakou šanci, spojili se lidé v jeho okolí. Sousedi z Fojtky, části obce Mníšek, kde spolu s Romančíkem žije kolem tří stovek obyvatel.
„Je to krásný příběh, celá vesnice mi finančně pomohla. Sestřádaly se peníze, dala se dohromady částka, díky které mi má obec pomohla splnit si sen. Chtěl bych jim i takhle hrozně moc poděkovat, pojedu taky za ně.“
Od obce a svých podporovatelů dostal okolo 300 tisíc korun.
Významná částka v rozpočtu, který by v případě, že by chtěl jet Dakar sám bez týmu a jakéhokoliv zázemí, nabobtnal až na tři miliony korun.
„A to by člověk neměl nic, spal by ve stanu. Proto bylo nejlevnější domluvit se s Ervínem a jet za jeho tým,“ popisoval.
Svou první dálkovou rallye v životě si Romančík střihl v polovině října, kdy odjel za pouštním dobrodružstvím do Maroka. Tady poprvé závodil s navigací, poprvé si vyzkoušel duny, poprvé taky přejezd na motorce dlouhý 800 kilometrů.
„A byl jsem nadšený. Dokonce až tak, že jsem si začal příliš věřit, takže když jsem začal mít problémy s navigací, psychicky mě to rozhodilo. Nefungovala mi, asi 240 kilometrů jsem jel bez ní, což bylo dost náročné na hlavu,“ líčil. „Navíc jsem z přemíry sebedůvěry udělal chybu, trefil jsem velbloudí trávu a spadl. I tak jsem dojel do cíle, ale přišel jsem o první místo mezi nováčky, takže i o 450 tisíc korun.“
Což v napjatém rozpočtu novice na Dakaru jistě zamrzí.
Marocká rallye ale Romančíkovi v mnohém pomohla. A dala mu užitečnou facku. Poprvé si uvědomil, jak dlouhý a náročný může podobně maratonský závod být.
„Teď vím, že musím jet s větším respektem, tak na 80 procent, abych si byl jistý, že když něco přehlídnu, mám šanci zabrzdit a ustát to,“ vysvětluje.
I proto jakákoliv očekávání od svého debutu brzdí. Moc dobře ví, že úspěchem na prvním Dakaru bude, když ve zdraví závod dokončí.
„Musím stát nohama na zemi. V hlavě mám, na jakých místech bych se chtěl pohybovat, ale nejdůležitější je dosáhnout cíle. Když dojedu a nechám na trati všechno, nebude to špatný výsledek,“ věří.
