Huleš: Jsem na dně, ale nekončím

Čimelice - Zle je Jaroslavu Hulešovi, hodně zle. Jak byl před sezonou radostný, že je továrním jezdce značky Aprilia, tak nyní, po pěti Grand Prix, nespí, je na dně. Předpoklady podpořené špičkovými podmínkami byly vcelku jasné a zářivé. Sedmadvacetiletý závodník mistrovství světa motocyklů do 125 ccm měl letos pravidelně bodovat, prvně se dostat i na stupně vítězů a ve sbírání věnců pak pokračovat. Skutečnost? Jezdec týmu CWF Matteoni nedojel jediný závod. "Dotýkám se pomyslného dna, jsem dole," říká po dalším krachu sezonu, Velké ceně Itálie v Mugellu.

Jaroslav Huleš v nové helmě před startem Velké ceny Japonska v Suzuce, kde poprvé v kariéře vedl závod. Nyní neví, kdy kvůli zranění bude zase závodit. | foto: MotoGP.com

Jak se cítíte?
Hrozně.

Nakolik cítíte vinu za neúspěch vy?
Já, já... Hlavně jsem měl a mám pořád velkou smůlu. Fakt. Teď v Mugellu jsme s manažerem Andy Leuthem a šéfem Massimem Mateonim seděli a vše probírali a shodli jsme se, že hlavním důvodem neúspěchu je nepředstavitelná smůla.

Dobrá, ale co třeba pád z prvního místa v Japonsku, to nebylo vaše pochybení?
Japonsko mě štve ze všeho nejvíce. Teď za mnou všichni chodí, a říkají, tos nemohl v Suzuce zvolnit a pohodlně vyhrát, tos nemohl počkat na skupinu za sebou a jet s ní, tos nemohl... Všichni o tom mluví, na Internetu se o tom diskutuje. Ale co bych to byl za závodníka, kdybych v půl závodu na prvním místě slevil a nechal se dojet?

Závodníka samozřejmě ctí rychlost a nasazení, ale také myšlení a taktika.
Dobře, jenže taktiku, o které všichni mluvili v souvislosti s Japonskem neuznávám. Navíc se mi tam jelo překrásně, všechno klapalo, neměl jsem důvod zvolnit.

A co zbylé čtyři závody?
Smůla. Zadřené motory kvůli špatnému palivu, tvrdá přední pneumatika, nezaviněné pády, jako posledně v Mugellu, kde přímo přede mnou upadl Olive a já musel k zemi.

Jezdíte už dlouho, Mugello bylo vaší dvaaosmdesátou Velkou cenou. Tolik závodů a tak málo úspěchů. Nemáte chuť skončit?
Ačkoli jsem teď dole, nespím a snad jediným člověkem z mého okolí, kdo je v pohodě a těší mě, je můj tříletý syn Kuba, končit nechci. Věřím v obrat.

Co sponzoři, manažer, šéf, ti jsou také v pohodě?
Drží mě a věří mi. Říkají: Jardo, kdybys byl pořád vzadu a nic neukazoval, že umíš, jdeme od tebe. Pomáhají mi. Dříve jsem moc nechápal, když jsem četl o sportovcích, kteří se rozhodli skončit s kariérou, protože se jim nedařilo. Říkal jsem si, že jsou slabí. Teď jsem ve stejné situaci, ale budu bojovat dát.