Jak se cítíte?
Hrozně.
Nakolik cítíte vinu za neúspěch vy?
Já, já... Hlavně jsem měl a mám pořád velkou smůlu. Fakt. Teď v Mugellu jsme s manažerem Andy Leuthem a šéfem Massimem Mateonim seděli a vše probírali a shodli jsme se, že hlavním důvodem neúspěchu je nepředstavitelná smůla.
Dobrá, ale co třeba pád z prvního místa v Japonsku, to nebylo vaše pochybení?
Japonsko mě štve ze všeho nejvíce. Teď za mnou všichni chodí, a říkají, tos nemohl v Suzuce zvolnit a pohodlně vyhrát, tos nemohl počkat na skupinu za sebou a jet s ní, tos nemohl... Všichni o tom mluví, na Internetu se o tom diskutuje. Ale co bych to byl za závodníka, kdybych v půl závodu na prvním místě slevil a nechal se dojet?
Závodníka samozřejmě ctí rychlost a nasazení, ale také myšlení a taktika.
Dobře, jenže taktiku, o které všichni mluvili v souvislosti s Japonskem neuznávám. Navíc se mi tam jelo překrásně, všechno klapalo, neměl jsem důvod zvolnit.
A co zbylé čtyři závody?
Smůla. Zadřené motory kvůli špatnému palivu, tvrdá přední pneumatika, nezaviněné pády, jako posledně v Mugellu, kde přímo přede mnou upadl Olive a já musel k zemi.
Jezdíte už dlouho, Mugello bylo vaší dvaaosmdesátou Velkou cenou. Tolik závodů a tak málo úspěchů. Nemáte chuť skončit?
Ačkoli jsem teď dole, nespím a snad jediným člověkem z mého okolí, kdo je v pohodě a těší mě, je můj tříletý syn Kuba, končit nechci. Věřím v obrat.
Co sponzoři, manažer, šéf, ti jsou také v pohodě?
Drží mě a věří mi. Říkají: Jardo, kdybys byl pořád vzadu a nic neukazoval, že umíš, jdeme od tebe. Pomáhají mi. Dříve jsem moc nechápal, když jsem četl o sportovcích, kteří se rozhodli skončit s kariérou, protože se jim nedařilo. Říkal jsem si, že jsou slabí. Teď jsem ve stejné situaci, ale budu bojovat dát.
- úterý 4. června 2002
- 55
