V už tak mladém věku za sebou má zajímavé výsledky. V loňském ročníku skončil bronzový v seriálu TCR Eastern Europe Trophy, což mu zajistilo nominaci do Zlatého volantu pro nejlepšího českého okruhového jezdce.
„Považuji to za úspěch,“ netají se student zlínské průmyslovky, který se před dvěma lety dostal do nominace za motokárové výkony.
Výsledky z trati i odborné ocenění jsou dílčími kroky k velkému snu, který středoškolského studenta z Tlumačova žene. Jednou by chtěl jezdit prestižní německou sérii DTM, která je považována za nejlepší na světě. A taky touží po účasti na slavné čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans.
„Cíl, který jsem si dal, není zrovna malý, ale plně se na něj soustředím,“ prohlásil rozhodně. „Nechci zůstat jen u hobby závodění, chci být profesionál.“
Motokárové začátky
Jak jeho motoristické nadšení začalo? Pochopitelně v domácí garáži a následně na rallyových tratích. Jeho táta odjel své poslední soutěže v roce 2011, tehdy devítiletý Dušan už se motal kolem něj. V tu dobu za sebou měl tři sezony v motokáře.
„Sem tam jsem s tátou jezdíval a díval se, jak to na závodech probíhá. Zaujalo mě to,“ vzpomíná Kouřil nejmladší.
Motoristická rodina rychle zachytila trend dnešní doby. Současní špičkoví jezdci začínali výrazně dřív než jejich otcové. Stejným směrem se tedy vydali i Kouřilovi. Do rally syn (či vnuk) pochopitelně nemohl, ta se u nás dá jezdit až od osmnácti. Ale na okruzích je to možné od šestnácti a na motokárách mnohem dříve.
„Táta mě k závodění vedl. Už v nějakých čtyřech pěti letech jsem jezdil na veřejných drahách,“ vzpomíná junior.
Od veřejného ježdění vedla rychlá cesta k dětskému závodění. Malého Dušana to v motokáře bavilo, přišly i výsledky. Několikrát se stal mládežnickým mistrem republiky.
„Motokáry jsou super. Považuju je za jednu z nejlepších motoristických disciplín,“ poznamenal talentovaný pilot. Proč? „Závodník se na nich naučí preciznosti a detailu.“
V patnácti začal cítit, že by se mohl posunout dál. Novou motivaci našel v cestovních vozech. Auto přitom hledat nemusel. Rodinný tým využil vůz Fiat Punto S1600, s nímž závodil jeho otec. Jen ho ze soutěžní verze přeskládali na okruhový speciál.
„Máme vlastní tým, všechno si děláme sami,“ upozornil Kouřil mladší. „Auto bylo super, hodně jsem se s ním naučil.“
Přesun na závodní okruhy
Učení mu šlo rychle. Ovládl svou kategorii v českém mistrovství i ve středoevropském seriálu. Proto následoval další krok směrem vzhůru. Tentokrát do východoevropské verze seriálu TCR, což je šampionát pro cestovní vozy. Jelo se na známých formulových okruzích Hungaroring a Red Bull Ring, v Brně, ale také v Chorvatsku nebo na Slovensku. „Je to parádní seriál pro všechny, kteří začínají,“ poznamenal Kouřil.
Závodnický klan KouřilůKouřilovi pocházejí z Tlumačova, kde také žijí. Prvním závodníkem v rodině byl Jaroslav (1955), který se na rallyových tratích objevil už v sedmdesátých letech minulého století, kdy sedlal Škodu 110L. Na konci osmdesátých let byl členem AMK Rudý říjen Otrokovice, následně Barumu Otrokovice. Mezi jeho spolujezdce patřil například Jan Tománek. Svou poslední rally odjel v roce 2009. Na svého otce navázal Dušan (1978), který jezdil automobilové soutěže zejména ve vozech nižších kategorií. Na české tratě jako první přivezl model Seat Ibiza Kit a následně Fiat Punto S1600. V úvodu kariéry jej doprovázel navigátor Jaroslav Novák, který dlouhé roky spolupracoval s jeho otcem. Nejmladším členem závodnického rodu je Dušan mladší (2002), který ještě není plnoletý, proto si musel vybrat jinou disciplínu. Začínal v motokárách, nyní jezdí okruhový seriál cestovních vozů. Ve své první pořádné sezoně skončil třetí ve východoevropském seriálu model TCR. |
Závody jsou nesmírně vyrovnané, protože promotér podle výsledků upravuje jednotlivá auta tak, aby nikdo nevyčníval. Buď pomocí vyšší váhy, vyšší výšky vozu, či sníženého výkonu.
„Samozřejmě je to poznat, ale nestěžuju si. Motivovalo mě to,“ pousmál se Kouřil.
Po dlouhé rodinné poradě tým pořídil vůz Hyundai i30 TCR. Kouřil úvodní dvojzávod v Maďarsku vynechal, nebodoval ani v první jízdě v Rakousku. Následujících sedm startů ovšem proměnil v sedm stupňů vítězů včetně výher na Slovensku a doma v Brně. Skvělá série ho posunula ze dna výsledkové listiny až na třetí příčku.
„Vzhledem k tomu, že jeden závod jsem vynechal, je třetí místo slušné,“ pochvaluje si.
Jeho výsledky vynikají tím víc, že v sezoně prakticky netestoval. Kvůli nejrůznějším komplikacím zvládl nějakých 40 kilometrů.
„S větším množstvím testů bych si mohl lépe nastavit vůz, což by mě mohlo posunout,“ upozornil. Čím to, že i bez testování uspěl? „Za svou výhodu považuju to, že dokážu přečíst soupeře. Taky vím, co si můžu dovolit a co ne.“
Je mu ale jasné, že pokud se má zlepšovat, bez důkladného testování to nepůjde. Hodiny a hodiny strávené na trati přinášejí drobná zlepšení, která se pak můžou projevit ve vyrovnané bitvě na trati.
Do běžného provozu zatím nemůže
Kouřil zatím nemá jasno, jaký seriál v roce 2020 pojede. Možnosti jsou dvě. Vedle pokračování ve východoevropském představuje další variantu prestižnější celoevropský, který zahrnuje legendární okruhy v belgickém Spa, italské Monze nebo španělské Barceloně. Náklady jsou ale pochopitelně vyšší.
Do té doby (ale i po rozjezdu sezony) absolvuje spoustu diskusí v rodině. S dědou přitom závodění i technické věci rozebírá mnohem častěji než s tátou.
„Občas je trošku složitější si porozumět, ale vždycky se to nějak uklidní,“ usmál se mladík. „Všechno si vyříkáme a pak se snažíme zlepšit, co je špatně. Je to lepší než se hádat.“ Ze své disciplíny, které se věnuje dva roky, je nadšený. Dokonce tak moc, že jiné motoristické kategorie ho nyní nelákají. Ani formulové závodění, ani rally, jíž se věnovali děda s tátou.
„S formulí jsem to nezkoušel, ale naučil bych se to s ní. Teď se ale soustředím na DTM a snažím se k ní najít nejlepší cestu,“ vysvětlil. „Pokud jde o rally, ta mě teď neláká. Auta jsou nastavená jinak než okruhová, v zatáčkách mají podstatně menší grip.“
Při chystaném nabitějším programu pro něj bude složitější skloubit závodění se studiem. Je teprve ve druhém ročníku, maturovat bude až za dva roky. Na druhou stranu si vybral technický obor, který může dokonale využít.
„Byla to nejlepší volba. Vím, s čím jedu, co a jak na autě funguje,“ pochvaluje si Kouřil, jehož závodění zajímá i učitelský sbor. Jeho třídní mu fandil i na okruhu v Brně.
V jednom má ale zatím smůlu. Přestože řídí parádně, do školy musí jezdit vlakem. Řidičák si může udělat až v létě, kdy bude plnoletý. „Samozřejmě mě láká jezdit autem, protože vlaky mívají zpoždění,“ podotkl.
Nezbývá mu než vydržet. I když je jasné, že do té doby zvládne za volantem takovou porci kilometrů, o jaké si jeho vrstevníci mohou nechat jen zdát...
