"Já ani nikdo z týmu to nečekal," přiznal Kostka z týmu Kolles FuturecomBRT, který za sebou nechal oba stájové kolegy Seidlitze z Německa i Nora Bakkeruda s totožnými vozy, stejně jako Angličanku Leggeovou s loňským modelem.
Závod jste zvládl, přitom ve volném tréninku jste měl těžkou havárii. Co se stalo?
Na vině byla asi nečistota na trati, zřejmě tam zůstala voda nebo trocha oleje. Bylo to v první zatáčce ve vysokém přetížení, nad autem jsem ztratil kontrolu. Jen jsem čekal, kam půjde. Stačil jsem ho trošku zkorigovat, ale i tak jsem narazil do svodidel v rychlosti kolem 130 km/h. Poškodil jsem pravou zadní část, ale mechanici naštěstí auto opravili a já mohl jet kvalifikaci. Ale nebylo jisté, že to stihneme.
Byl jste hodně potlučený?
Bolela mě hlava a krk. Hlava mě přestala bolet už v sobotu večer, ale krk mě bolel pořád. Během závodu dostal pořádně zabrat, ale už jsem v pohodě. Pomohlo mi, že jsem byl na masáži.
Jaký byl samotný závod?
Hned po startu se strhla mela. Někdo do mě strčil, otočil jsem se o 360 stupňů. Ale ztrátu jsem brzy dohnal a pak předjel i stájové kolegy. Dlouho jsem se přetahoval s Ralfem Schumacherem. V závěru jsem se soustředil na to, abych udržel 11. místo. Šéf týmu Colin Kolles (bývalý šéf stáje Spyker ve formuli 1 pozn. aut.) byl spokojený. Mám za sebou ale hodně těžký závod. Hlavně kvůli horku. Ve stínu bylo třicet stupňů, v autě tak 75. Fyzicky jsem dobře připravený, ale kdyby se jelo o třicet minut déle, nevím, jak bych to zvládl. Stejné problémy mělo všech dvacet jezdců, každý si sáhl na dno.
Řídil jste řadu různých aut i formulí a startoval ve spoustě seriálů. Můžete je srovnat s DTM?
Auto jsem znal, loni jsem s ním jezdil v Česku. Ale tak agresivní závod ze strany všech jezdců jsem nikdy nezažil. Je to šílené. Po startu se každý cpe místy, kudy snad ani nejde projet. Jezdí se po trávě, přes obrubníky, proto bylo k vidění hodně kolizí. Lítaly kapoty, křídla, všechno možné. Měl jsem štěstí, že jsem minul kapotu, která trefila Ralfa Schumachera. Ale zase jsem přejel pár karbonových úlomků a měl strach, abych nedostal defekt. Takové střepy pneumatiku snadno proříznou.
Tušíte, proč je DTM agresivnější než klasické formule? Je to kvůli tomu, že auto má kapotu a jezdci jsou víc chráněni než v monopostu?
Určitě. DTM je kontaktní sport a každý spoléhá na to, že auto určitý kontakt snese. Ale když vás blbě trefí, máte ohnutý závěs kola nebo něco zlomíte. Auto je pevné a tvrdé, zároveň na určité druhy nárazu křehké. Přesto se nikdo s nikým nemaže.
Ralf byl za mnou, snažil semě předjet a strčil do mě. Já ho pak vyvezl. Je to boj, každý jede agresivně. Dlouho jsem jezdil formule, po startu je tvrdá každá série. Ale tady je to ještě víc, je to auto na auto.
Šampionát DTM je v Německu hodně populární. Poznal jste to na atmosféře, která na Hockenheimringu vládla?
Atmosféra byla super. Už na příjezdu na okruh stály stovky fanoušků, kteří nás chtěli vidět nebo žádali o podpis. Přijde mi, že ortodoxní fanoušci jsou až fanatičtí. Přijdou kamkoliv. Ale k DTM to patří. Závod sledovalo nějakých 90 tisíc lidí, což na DTM není extra, ale atmosféra byla suprová. Lidi si to umí užít.
